Nabito a bude hůř

Chystá se velká změna. pozítří se nastěhují Američani. To, co bylo doteď klidným kampusem prázdným z asi tak tří čtvrtin, bude od té doby plné aut rodin „ze všech 50 států“. Rodiče budou ta auta vykládat a stěhovat své 17-18-leté děti do jejich kolejí. Hned jak rodiče odjedou, budou mladí Amíci pravděpodobně nadšení z toho, že poprvé v životě nejsou pod dohledem. A obávám se, že pak pro Evropana, co už zná svoje limity, nastane peklo. Ale nepředbíhejme.

(právě jsem zjistil, že dolar je zpátky na devatenácti korunách, fňuk)

V neděli jsme po nakupování některých nezbytností v obchodech (stejně nakonec nejspíš koupím většinu na Amazonu) opravdu šli na slibovaný fotbalový zápas. Kromě toho, že obě fotbalová hřiště na kampusu mají pouze umělou trávu (i když nejnovější generace), mě překvapilo ještě to, že mezi americkým a evropským stylem fotbalu je vážně trochu rozdíl.  Všichni hráči Northwestern i proti nám hrajícího Milwaukee byli v dobré fyzické kondici, měli dobrou individuální techniku, zkrátka teoreticky je všechno v pořádku. Jenže oni nehrají spolu. Odehráním balonu pro ně záležitost končí. Ještě že náš tým táhnul novozélandský stoper, viditelně nejlepší hráč na hřišti a také autor první branky. Nakonec jsme vyhráli 2:0, international freshmen včetně mě dostali tričko a všichni byli spokojení. Američani taky viditelně nejsou zvyklí fandit fotbalu. Na zápas přišlo dost různých rodinek a skupin, ale působilo to tak, jako že obzvláště generace rodičů moc neví, jestli to, co se na hřišti děje, je pro jejich tým dobře nebo špatně.

Po fotbale jsme se doloudali do restaurace Buffalo Wild Wings v Evanstonu, pověstné, pozor, svými křidélky. Nabízejí je s různě pálivými omáčkami a tak. Troufl jsem si (ke svému překvapení jako jediný) na třetí nejpálivější stupeň, se sofistikovaným názvem „hot“, a byla to vážně dobrá křidélka. A pálila celkem normálně, nic zvláštního. BWW je jednou z klasických amerických hospod v tom, že všude na zdech je spousta televizorů, na nichž běží různá utkání amerického fotbalu, každý sleduje něco jiného, do toho ještě hraje hudba a nikdo neslyší vlastního slova 🙂 Co mi ale přišlo zajímavé bylo (a to se potvrdilo později), že voda je tu zadarmo. V restauracích vám prostě nosí vodu z kohoutku se spoustou ledu pořád dál a nikdo to neúčtuje. Dá se tak ušetřit dost peněz, protože kdybyste si ke křídélkům za 7$ měli dát ještě limonádu za 3$, máte dvě stovky v prachu jak nic, že. Večeři jsem využil k rozvíjení konverzace s Korejci.

Mezinárodní studenti tady jsou vůbec rozmanitá grupa. Drtivá většina ví, že Česko existuje, dokonce často vědí o Praze, někteří ji i navštívili. Už jsem ale narazil od několika Číňanů (což jsou skoro všichni) i na odpověď: „Czech Republic? Ooh, where is that?“ S Indy je sranda, pár jich má naprosto „Rajesh“ přízvuk. Petrův roommate, Tigist z Etiopie, je fajn kluk, takový mudrc se zvláštně tichým hlasem a dobrým smyslem pro humor.

Opravdu hodně lidí si sem přivedlo rodiče. Projevilo se to zejména včera, kdy byla v Norris Student Center, (kde je místní Starbucks s výhledem na jezero, říká se mu Norbucks) jakási oficiálnější ceremonie, kdy nás vedoucí International Office přivítal na univerzitě. Dobrá polovina sálu byla zaplněná rodiči. Následovala trojice menších výkladů od IPAs (International Peer Advisors, vedoucí jednotlivých skupinek, starší mezinárodní studenti), na akademická i kulturní témata. Byli jsme varováni, že spousta Američanů pravděpodobně nebude vědět, kde je země, z které přicházíme, tak ať se prý neurazíme. Taky tam zaznělo varování, které jsem vylíčil na začátku. Celkově ale byly výklady zábavné a dokonce i docela užitečné. Někteří studenti jsou očividně o dost lepší a přirozenější řečníci než lidé z International Office. Ti zas ale používají chytré metody. Na přednášce o tom, co smíme a nesmíme dělat s naším typem víz, udržovali pozornost studentů jakousi tombolou. Na začátku rozdali tikety s čísly, která pak vždy po pár slidech losovali a výherci dostávali většinou poukázky na jídlo v různých hodnotách. Ačkoliv mám v podobných věcech obvykle celkem štěstí, nevyhrál jsem nic. Ani kůrku chleba. Následovalo barbecue, které se ale kvůli dešti a deštěm způsobenému chabému osvětlení piknikového stanu zvrhlo v to, že jsme se s Petrem akorát královsky najedli, chvíli pokecali s čínskými dvojčaty (ano, každá cool škola musí mít svoje dvojčata) a šli pryč. Plánovaný táborák byl kvůli dešti bohužel zrušen.

Co se ale konalo, byl dnešní výlet do Chicaga. Bylo zajímavé sledovat reakce lidí, co město viděli poprvé. The Bean, velká fazole se zrcadlovým povrchem, se líbila dost lidem. Já se nesnažil už nic moc objevovat, zašel jsem si do T-Mobile zřídit americké číslo (skoro nikdo vám tu neprodá SIM kartu, všichni chtějí, abyste si koupili mobil; navíc se tady účtuje i za přijaté hovory a zprávy), a pak jsme s Tigistem a Japoncem jménem Shoma (vyslovuje se to jako ten šampon) prošli několik obchodů na Magnificent Mile, protože jsem si chtěl koupit nové oblekové boty. Macy’s ani Zara však moje požadavky neuspokojily. Narazili jsme na malý obchod s formálním oblečením, který měl „Going out of business sale“, jinými slovy všechno musí pryč. Obleky Ralph Lauren, Calvin Klein apod. za cca 4-5 tisíc Kč byly vážně skvělý deal, nejlepší byl ale prodavač, co se s námi dal do řeči. Svérázný, ukecaný prima týpek s nevhodnými fóry. Když už mluvíme o týpcích, žebrák na ulici, co za čtvrťák vyprávěl vtipy, nám řekl jeden dobrý: „Víte, kolik kokainu je schopen dát Charlie Sheen? Tolik, že by to zabilo Dva a půl chlapa.“ Poslední lidsky zajímavou věcí byla skupina žen kolem odhadem pětadvaceti let, co nabízela objetí zdarma. Prý je Free Hug Day. Pozitivní přístup k životu je prostě dobrá věc.

Po návratu z Chicaga se lidi rozdělili na různé skupiny, já šel s partou dalších lidí zkusit thajské jídlo. Už jsem za svůj život viděl i lépe investovaných $9.50, ale bylo to docela fajn.

Teď je čas objednat věci z Amazonu a založit americký bankovní účet. Obojí bude víc než potřeba a obojí je nutné stihnout, než Amíci dorazí. Zbývá mi tedy zítřek. Ráno se prý jde na hledání pokladů na kampusu, Scavenger Hunt. Bude sranda.

Advertisements

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: