„Zadarmo“

Američani jsou nastěhovaní a dnešek už byl ve znamení velkých akcí. Na začátku jsme symbolicky prošli branou do kampusu při akci zvané „March through the Arch“, projevil se americký přístup – po stranách stáli rodiče, dávali nám „high-fives“, někteří hýkali nadšením a celé to byla pěkná, optimistická akce. Taky jsme (stejně jako pak večer) dostali spoustu věcí zadarmo.

„Free stuff“ je, zdá se, celkově docela silný fenomén. V džungli mnoha různých podnětů a incentiv je pro organizace a pořadatele čehokoliv těžké upoutat vaši plnou pozornost a tak se ve výsledku rozdává spousta věcí zdarma. Chceme uspořádat setkání lidí, co by měli zájem participovat v organizaci zabývající se diskuzemi o víře a náboženství? Rozdáme spoustu letáků a napíšeme na ně „free food“. Chceme, aby si lidi zapamatovali náš klub a třeba se přišli podívat na to, co děláme? Dáme jim tričko zdarma, kde je napsáno, o co jde. Je asi lepší nemyslet na to, že nic z toho vlastně není zadarmo, nýbrž draze zaplaceno z předraženého školného. Každopádně, z pohledu studenta jde o příjemnou věc a když je člověk tak trochu „vyčůraný“, obejde se bez kupování mnoha věcí. Krásný příklad – každý tu potřebuje nějakou tu přenosnou lahev na vodu, co bude pít v hodinách. V Norris Student Center dáte za takovou věcičku $17, stačí ale počkat na March through the Arch a NU Alumni Association vám dá jednu zdarma. To samé platí pro spoustu dalších věcí.

Po procházení branou, miniprojevu prezidenta univerzity, skupinové fotografii v uniformních tričkách (vidíte, další věc „zadarmo“) a dalších podobných aktivitách přišlo na vážnější věci, začal se v rámci School of Communication plánovat školní rok, byli jsme na takové oficiálnější události, kde nás vítali a taky vysvětlovali, co že ta naše škola vlastně je a které obory co znamenají a pak nám radili, jak si vybrat rozvrh na první trimestr. Na jednu stranu už se po těch měsících zase chci cítit produktivně, na druhou stranu mám obavy, že si nalinkuju něco, čeho budu později litovat.

Po večeři (mimochodem, při tomhle tempu jezení hamburgerů, hranolek, pizzy a cookies brzo zemřu) jsme měli jednu ze tří povinných přednášek, tentokrát na téma budování inkluzivní komunity, zkrátka tolerance, respekt a podobně. U nás jsou obvykle podobné věci nudné a klišovité, ale tady, stejně jako všechno ostatní, to bylo zvládnuto velice profesionálně. Skvělý prezentér, dokázal udělat velkou šou, přitáhnout a udržet pozornost. Celkový dojem zatím je, že člověk sice ne vždycky musí principielně souhlasit s tím, k čemu nás vedou a co organizují, ale musí se jim nechat, že to dělají naprosto profesionálně. Všechno funguje tak, jak má, stoupající nadšenosti se nedá uniknout a musím říct, že už i já, ačkoliv to nemám ve zvyku, jsem prostě „excited“, jak se tu často říká. Ačkoliv ne tím americkým způsobem.

Je ještě hodně o čem psát, zamýšlel jsem se nad mnoha věcmi, ale tady přichází na řadu další věc –  všechno to letí, jede, zkrátka pořád se něco děje. Od noci, kdy skončila ISO, byla každou noc party a dnes je zas, takže je čas jít 🙂 Je však třeba zmínit, že zatím jsou místní večírky ve skrze tragické.

To nic nemění na tom, že se tomu musí dát šance 🙂 Musím jít.

Reklamy

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: