Archive | Říjen 2012

Bláhovosti a srandičky

Minulá neděle byla vtipná.

Těsně před večerním tréninkem BLAST (Ballroom, Latin and Swing Team) jsem na Facebooku zjistil, že nějaký student nabízí 3 staré televize CRT zadarmo. Řekli jsme si se spolubydlícím, proč ne, aspoň bude mít Xbox vlastní zobrazovadlo, všechno bude fajn. Tak jsem týpkovi napsal, že to po desáté večerní vyzvednu.

Taneční trénink skončil a já v lakýrkách, oblekových kalhotách, košili a nejslušnějším kabátu, co mám, vyrazil pro televizní přijímač. Mrknul jsem se v telefonu na adresu týpka. Fajn, bydlí úplně na severní hranici kampusu, a to ještě dva bloky od Sheridan Road (taková místní „hlavní“, na které stojí skoro všechny důležité univerzitní budovy). Já, jen tak pro informaci, bydlím v Allison Hall, na samotném jihu kampusu. Naštěstí se mi kousek té cesty podařilo překonat pomocí Free NU Shuttle, tak to celkem uteklo. Mezitím mi týpek napsal: „Je ti jasný že je ta televize dost velká a těžká, jo? Máš auto nebo tak něco?“ To jsem začal pojímat podezření. Ale nedal jsem se rozladit, 26″ CRT televizi jsem si dokázal v hlavě představit a byl jsem přesvědčen, že ji unesu.

Našel jsem tedy týpkův barák, zazvonil na dveře, po nějaké chvíli týpek vyšel, jeho kamarád mi podal televizi, a já se málem přelomil vejpůl pod její vahou. Poděkoval jsem a vyrazil zpátky. Sranda začala.

Musel jsem si dávat přestávky asi tak každé dva bloky, abych si trochu odpočinul. Pohled na mě zvenčí musel být opravdu zvláštní, vypadal jsem nejspíš jako odpadlík z Dannyho parťáků co se místo stylových loupeží dal na kradení starých televizních přijímačů. Problém byl, že když jsem jen došel na severní bod Sheridan Road, už jsem skoro skučel pod vahou telky. Naštěstí jel celkem brzo Shuttle, moje záchrana, tak jsem nastoupil. Řidič se sice hlasitě zlobil, že nemůže vozit takový náklad, ale já svou jedinou šanci nenechal uniknout, ukecal jsem ho. Mezitím jsem zavolal kamarádovi Eduardovi ze stejného (4.) patra, aby sešel dolů a pomohl. Jestli jste někdy zkoušeli nést něco, co sotva unesete na rovině, po schodech, jistě chápete proč. Eduardo je super, takže opravdu sešel a pomohl mi televizi dostat do pokoje. Hodně jsem si oddychl a naplno si uvědomil, že mě bolí celý člověk. Ale telka zadarmo je doma! 😀

Škoda, že když přišel z eBay objednaný kabel který měl Xbox k té televizi připojit, tak nefungoval, takže mi tu ta kráva akorát straší, dokud to nerozchodím 😀 No nevadí.

———————————————————————-

Abychom se přesunuli do současnosti, hodně se tu řeší Halloween. Dneska je jedna z Halloween parties, opět s lidmi z ISA (International Student Association), a všichni na všechny tlačí, aby měli nějaký kostým. Nikdy předtím jsem Halloween nějak neřešil, čili jsem ani neměl plán na nějaký kostým, tak se teď snažím na poslední chvíli něco vykoumat. Zatím to vidím na kostým „90s boyband member“ – mám tu tílko, tepláky, kamarád mi půjčí řetěz kolem krku, mám hodně devadesátkově vypadající sluneční brýle, hodím přes to totálně rozepnutou košili s ohrnutými rukávy a je ze mě Backstreet Boy jak vyšitej 😀 Navíc znám i repertoár, takže by to mělo být relativně kompletní.

Snad bude sobotní večer lepší než sobotní ráno a odpoledne, kdy jsem absolvoval svou povinnou porci fundraisingu pro BLAST tím, že jsem ještě s jednou Francouzkou prodával ve stánku na stadionu když naši hráli proti Iowě. Zní to srandovně, ale bylo tam 44 000 lidí. To v ČR není na žádném zápase nikdy protože tolik se nevejde ani na největší stadion u nás, jen tak mimochodem. 7 hodin na nohou, sobotní vstávání v 6:20, pro BLAST vyděláno mrzké skoronic a sobota v tahu. Juchů.

Tak mě napadá, že jsem se tu ještě nezmiňoval o tom, co vlastně studuju, že. Snad se k tomu někdy brzo dostanu a udělám nějaký výčet, jaké kurzy mám a tak. Jestli vás to teda zajímá.

Prozatím napřečtenou.

Zmatek

Panejo, to už je skoro měsíc, co jsem naposled blogoval. Tak to už vám asi nepovyprávím všechno co se stalo mezitím. Čili stručněji:

1) Hodně lidí na kampusu si na přesuny koupilo kolo. Co je ale zajímavější způsob přepravy jsou longboardy (takové podlouhlejší skateboardy). Když se vezme v úvahu provoz a ten fakt, že cyklisté tady musí jezdit na chodníku a ne na silnici, je longboard v podstatě stejně rychlým dopravním prostředkem a má navíc výraznou výhodu ve skladnosti. Narozdíl od bicyklu si jej totiž můžete vzít do hodiny.

2) Americké parties jsou většinou vážně špatné. Když už se stane ten zázrak, že se dovnitř dostanete, i když nejste žena, jedná se o přeplněnou a přesto podivně nespolečenskou akci. Když je místo a pivo aspoň na beer pong, tak je to ještě docela fajn. Fajn je taky to, že většinou neplatíte naprosto nic a jen si berete/naléváte/necháte nalít. Pak ale drinky docela brzo dochází. Gordický uzel.

3) Jednoho sobotního večera se ve sportovní hale osazené židlemi odehrálo představení mentalisty (hypnotizéra). Vždycky jsem byl věcem jako je hypnóza a paranormálno dost skeptický, ale to, co jsem na vlastní oči viděl v podání toho pána, mě naprosto šokovalo. Opravdu zhypnotizoval na dvě desítky lidí (způsobem takovým, že to těžko mohl mít domluvené), nevysvětlitelným způsobem četl lidem myšlenky s tím, že se občas mírně spletl, což ale jen dodalo jeho performanci na důvěryhodnosti. Celou dobu představení jsem v podstatě strávil vymýšlením způsobů, jak mohl pan hypnotizér ten daný trik „zaonačit“, ale u drtivé většiny jsem na nic nepřišel. Opravdu profík a zážitek na celý život.

4) Jednoho nedělního rána jsem absolvoval velice stručný pohovor s výběrovou komisí Nadace Zdeňka Bakaly a později odpoledne jsem se dozvěděl, že mě vybrali mezi letošní stipendisty! To už skoro vypadá, že budu moci zaplatit celé tohle dobrodrůžo a nevyjdu ven zadlužený až po své československé uši. Navíc jsem se tím hrdě připojil k úzké skupině lidí, které se podařilo dostat stipendium od obou nadací, které se u nás touto oblastí zabývají. Ejchuchu.

Tolik útržky z toho skoro měsíce bez psaní na blog, a teď hurá k současnosti.

Můj původně velice široký výběr aktivit postupně hodně prořídl. Fotbal by byl hodně časově náročný, navíc bych si moc nezahrál, protože tu očividně máme celkem hodně opravdu dobrých fotbalistů. Co se divadla týče, naprosto jsem zmršil konkurz, a navíc tady se produkce berou opravdu vážně, takže i s menší rolí (kdybych ji nějakým zázrakem ukořistil – jsou tu budoucí herci z Broadway, už teď jsou skvělí, těžko jim konkurovat) bych musel být na nácviku 4-5krát týdně a to no me gusta. Northwestern Student Holdings, skupina, která zakládá a řídí společnosti uspokojující poptávku na kampusu a umožňuje získat zkušenosti s byznysem z praktické stránky, mě pro letošek nevzali, ale tam jsem se svou přihláškou střílel stejně dost naslepo. Tolik tedy k věcem, co nedělám 🙂

Co dělám? Konkurzem do skupiny BLAST (Ballroom, Latin, and Swing Team), neboli univerzitní skupiny společenských tanečníků a tanečnic, jsem prolezl do bronzové úrovně, čili budu moci jezdit na soutěže a trénovat s profi koučem, což je super. To, že mě trénink, kde se hodinu piluje základní otočka do waltzu, moc nebaví, je věc druhá. Další konkurz, kterým jsem prošel, byl ten pro ISA (International Student Association), kteří mě vzali do PR & Marketing Committee, takže budeme nejspíš hlavně roznášet letáky po kampusu v chicagských mrazech 🙂 No a v neposlední řadě (a na to jsem výjimečně nemusel projít žádným konkurzem) jsem se začlenil do redakce Northwestern Flipside, místních satirických novin dle vzoru The Onion. A to je vážně sranda. Ať už jde o vymýšlení titulků, psaní článků (svůj první jsem ještě stále nenapsal), tvorby infografik (tu moji otiskli v tištěném čísle, juchů), vymýšlení sarkastických tweetů či cokoliv jiného, tahle aktivita zatím vypadá jako místo, kde ukojím svojí evropanskou touhu po suchém humoru, sarkasmu, ironii a provokaci. Navíc, podobně jako The Onion, máme i video a rádio odnož, takže možnosti, kde se humoristicky realizovat, jsou široké. Mrkněte na northwesternflipside.com.

Ještě k těm konkurzům. Konkurzy jsou takovou lehce smutnou bariérou v podstatě ke všemu, do čeho by tu člověk chtěl píchnout. První dva, tři týdny bylo slovo „audition“ (konkurz) nepochybně nejskloňovanějším na všech reklamách všude po kampusu. U některých skupin mi to přijde podobně absurdní, jako když jsem v Čechách hledal brigádu, a u inzerátu na reklamního skrčka, co nosí takový ten celoplyšový obrovský kostým a šaškuje v něm, chtěli ŽIVOTOPIS. Nutno ale přiznat, že u některých aktivit to samozřejmě smysl dává.

Co také dělám mimo školu jsou výzkumné studie. Ať už přes několikerá webová rozhraní či přes poněkud klasičtější odtrhávání kontaktních e-mailových adres z plakátů na nástěnkách, dá se tu dostat mnoha studiím, kde výzkumníci potřebují účastníky na vyplnění ankety, absolvování testu apod. s tím, že vás kompenzují za váš čas. Za týden se takhle dá za několik 15-60min. anket vydělat $50, což vůbec není špatné, navíc se ani nemusíte starat o daně, protože se nejedná o mzdu. Takže to je cool.

No a něco i k akademickým záležitostem. Nejspíš je to způsobeno tím, jak přehnaná jsem si vybudoval očekávání, ale zatím se žádný zázrak ve vzdělání nekoná. Asi stejně jako na každé vysoké škole jsou tu přednášky zábavné i nudné, látka obtížnější i jednoduchá, teaching assistants šikovnější i dřevěnější. Ale celá akademická stránka věci je na širší úvahu. Snad se k ní tady na blogu někdy dostanu.

Do té doby se opatrujte, já mizím na schůzku s akademickou poradkyní ohledně výběru předmětů na další trimestr.