Archive | Leden 2013

Český týden

Proč český? Dozvíte se níže. Začněme pěkně chronologicky od dění těsně po posledním blogpostu.

Ještě v ten den večer (pátek) se konala jedna z dalších akcí NU Nights (myslím, že už jsem to tu popisoval, ta série akcí, na něž štědře přispívá univerzita a jsou vždycky v pátek, což je nenápadný pokus nás udržet pryč od parties a alkoholu), tentokráte ve spolupráci se studentskou grupou ISA World Cup (skupina, která vždy na jaře pořádá simulaci fotbalového mistrovství světa, překryv s lidmi s ISA je veliký), a hlavní zábavou večera byl „lidský stolní fotbal“. Co že to vlastně je? Nafukovací ohrada, a v ní lana v místech, kde by normální fotbálek měl tyče s plastovými hráči. Jenže tady se na příslušných místech k lanům přiváží hráči skuteční, a jsou tak omezeni v pohybu. Výsledná hra je na pár desítek minut i docela zábavná, i když samozřejmě hlavně bláznivá a dost náhodná. Vedle byl taky DJ a stojany s TV a konzolemi, na kterých byla zapnutá FIFA, takže si každý fanoušek fotbalu v tento večer přišel na své. Hlavní pozitivum z mého pohledu byla jednoznačně převaha mezinárodních děcek – znova se ukázalo, že „internationals“ umí zkrátka vytvořit atmosféru lepší zábavy.

Ale to ještě zábavě se světoběžníky neměl být konec. Na sobotu byla nachystána ISA party, tentokrát off-campus, takže skutečná. Nechci naznačovat, ale podle mě se na kvalitě večírku dost podepsalo, že pokladník ISA je poloviční Němec 🙂 – dveřníci pustili dovnitř strašně moc lidí najednou, aby od nich mohli vybrat vstupné, výsledkem čehož byl totálně přecpaný (a vypitý) barák, kde se člověk musel regulérně chodit nadýchat kyslíku ven, protože jinak by omdlel. Ale v podstatě nic jiného než tenhle styl kalby Amíci a lidi vychovaní v Americe neznají, takže jim to, ačkoliv mně to nejde na rozum, většinou vyhovovalo. Smutná část téhle historky je ta, že ty nahrabané stovky dolarů vstupného dveřníkům někdo ukradl, takže tak.

Ještě další zajímavá věc v sobotu byla, že jsem souhlasil s tím, že kamarádovi z RTVF (Radio TV Film) pomůžu natočit jeho úkol na kurz. Hrál jsem chlápka v obleku, co ho okradou na ulici (byl to hodně krátký film 😀 ). V obleku mi v minusových teplotách v Evanstonu byla slušná kosa, a navíc bylo vtipné, jak kolemjedoucí auta zpomalovala či zastavovala, když jsme točili scény, kde někdo leží bez hnutí na chodníku, je přepaden, nebo podobně. Až bude finální verze, možná sem dám odkaz.

V pondělí bylo díky Martin Luther King Day volno, což jsme s Petrem Palečkem využili na setkání s Fürstovými – příjemným manželským párem z Moravy, co jsou tu na Fulbrightově grantu. Tomáš Fürst má celkem zajímavý blog na furstovi.blogspot.com, v mnoha věcech se shodneme. Dobře jsme si pokecali (konečně zase trochu filosofování a politiky, začínám mít pocit, že nikdo jiný na světě tak často kavárensky nefilozofuje, jako Češi), dostali i další kontakty, a já si byl předtím ještě zabruslit (KONEČNĚ!), takže fajn den.

Jak jste si možná z popisu prodlouženého víkendu všimli, neudělal jsem ani prd do školy, což se během zbytku týdne začalo projevovat. Najednou jsem odpolední bruslení ani nezvažoval, protože jsem většinou něco doháněl nebo dodělával. A to ne nějak excelentně – obzvlášť ve středu a čtvrtek se fakt zadařilo. Začalo to tím, že jsem hodinu před deadline ve středu večer dodělával online úkol z matematiky, a to jen díky tomu, že se mě přišel jeden týpek zeptat na pomoc s nějakým příkladem, načež jsem si s hlasitou kletbou uvědomil, že zrovna na tuhle sekci toho úkolu jsem zapomněl jak na smrt. No, nakonec jsem to stihnul (s dosud nevídanou přesností ve výpočtech, nutno dodat), podivil se nad vlastní neschopností zapamatovat si, co mám dělat, a šel spát.

Jenže čtvrtek nebyl o moc lepší. To jsem pro změnu po Persuasive Images, co skončily v 11:50 (mimochodem, opravdu budeme dělat rozhovor s bývalým manažerem Backstreet Boys, juch!), v klidu šel na pokoj, pročítal maily, jen abych si ve 12:25 uvědomil, že od 12:00 do 12:50 mám na severním kampusu matematická cvika. Awesome. Být to přednáška, už tam na ten konec nejdu, jenže na cvikách vždycky na konci píšeme „worksheet“, vlastně takový testík, a prošvihnout ho úplně by znamenalo dost zahozených bodů. Tak jsem bleskurychlou chůzí došel v rekordním čase do Tech Institute (příště jen Tech), kde se matika koná, a dorazil někdy ve 12:33. Ostatní už psali jak diví. Super. Naštěstí se worksheets dělají ve dvojicích či trojicích, a mně se povedlo si přisednout ke správným lidem (dva engineers), čili jsem to všechno stihl, i když těsně. A bůhví jestli dobře. Ale to už je vedlejší 🙂

No a odpoledne byl čas splnit občanskou povinnost – vyrazili jsme s Petrem k volbám. V duchu předchozích 24 hodin jsem si až na poslední chvíli ještě vyběhl do pokoje pro občanku, aby mě vůbec volit nechali, ale nakonec jsme úspěšně odvolili, Zemanovy lístky zmačkali a hodili do koše, a bylo. Co je ale zajímavější, po cestě si povídáme v autobuse, a najednou slyšíme „Dobrý den, slyším češtinu, tak mě to zaujalo.“ Byl to jistý pan Jakub Steiner, Slovák co ale vyrůstal v Praze, vystudoval Karlovku a pak Cerge-EI, a teď učí u nás na Kellogg School of Management (jedna přibližně ze dvou nejlepších škol na MBA na světě). Prý ale zrovna končí, takže na nějaké dlouhodobé kontakty to asi nebude. Každopádně jsme si dobře popovídali, dozvěděli se zase něco nového.

Nic jiného, co by stálo za nějaký pokus o vyprávění, se moc neudálo. Snad jen jsem si všiml, že kulturní rozdíly mají překvapivou návaznost na úspěch v kolektivu. Na ISA jsem se ve své committee, PR a Marketing, opět pokusil něco navrhnout, a opět to naprosto nikoho nezajímalo. Podobně to funguje na Flipside. Z Čech jsem zvyklý na účinkování v kolektivech v naprosto opačném duchu, takže z toho mám zvláštní pocity a připadám si tu trochu zbytečný. Ale to se snad spraví. A jestli ne, stejně se s tím nedá nic moc dělat.

No, aspoň mě v nejbližší době čeká My Fair Lady, letošní produkce The Dolphin Show, což je největší studenty organizovaný muzikál v USA, a u nás máme hafo dobrých herců, takže to bude určitě super. Taky jsem sehnal člověka, co ještě neviděl Les Miserábles, takže na to mám s kým jít do kina.

No, a tím končí nejen moje dnešní trpělivost s psaním, ale i výčet zajímavostí. Takže se mějte. Já jdu možná bruslit. Nebo taky ne. Rozhodnost a plánování především.

Reklamy

Tak jsem zpátky

Tak a zase jsem tu. Jak ve smyslu „tady v Evanstonu“, tak ve smyslu „tady na blogu“. Tentokrát jsem si pro vás připravil několik srandovních hesel, snad se vám budou líbit. Takže: Odpusťte interní vtip. Vracím se, abych se opět podělil o pár informací ze svého zámořského života. Budu rád, když ve chvíli, kdy tohle dočtete (/jestli), zanecháte třeba komentář, reakci, otázku, nebo cokoliv kultivovaného, co vás napadne.

Let do Chicaga 8. ledna byl znatelně lepší z pohledu nedotčenosti nejstřeženějších zákoutí mého těla, jinými slovy mě tentokrát konečně nikdo neosahával. Co víc, British Airways mají lepší servis i letadla než LOT. American Airlines, s nimiž jsme přelétali oceán, měly pro náš let připraven Boeing 777 s ucházejícím prostorem pro nohy, což jsme kvitovali s uspokojením. Bohužel, nevím proč, možná to má co dělat s nějakými antidiskriminačními zákony, ale American Airlines měly nejošklivější letušky, s jakými jsem kdy letěl.

Mnohem horší ale byla fronta na O’Hare na imigračním. Takové organizační selhání bych od Američanů rozhodně nečekal. Dvě haly plné lidí, co se zrovna vyhrnuli z několika obrovských letadel přiletivších ze všech koutů světa, a jen přibližně polovina budek imigračních pracovníků zaplněna někým, kdo něco dělá. Výsledkem byly asi dvě hodiny čekání, desítky lidí, co zmeškali navazující lety, a velmi nevrlé a nedůstojné chování imigračních úředníků. Zklamání.

Po příletu jsme museli okamžitě fungovat, neboť trimestr už začal a už jsme rovnou měli na kontě pár prošvihnutých hodin. Nepochybně vás zajímá (pání, to zní nafoukaně), co vlastně dělám za předměty v tomhle trimestru. Nebo vás to nezajímá, ale napíšu to sem stejně, když už jsem to psal posledně 🙂

COMM 275 Persuasive Images: Rhetoric of Popular Culture

Kurz o tématech jako je image, značka, popkultura apod. vyučovaný předním světovým odborníkem v oboru, Irvingem Reinem (spolupracoval s nekorunovaným guru marketingu, Philipem Kotlerem, který je mimochodem taky u nás, na mnoha knihách, radil posledním dvěma chicagským starostům před Emmanuelem ohledně jejich mediálního vystupování, zkrátka borec). Co je pozitivní, zatím se mi nezdá, že by šlo o ploché tlachání, kterého jsem se obával. Když se kurz jmenuje rétorika populární kultury, opravdu se zabýváme tím, co jednotlivé prvky, strategie apod. říkají či symbolizují, jak působí na zákazníka. Naposled jsme se třeba bavili o rozestavení supermarketů a strategiích, jak udržet lidi v obchodě co nejdéle, i o jejich historickém vývoji.

Zajímavým prvkem kurzu je trimestrální projekt (to zní jak těhotenství) – jsme rozděleni do skupin po cca pěti lidech a každá skupina bude muset kromě klasické akademické eseje na svoje přidělené téma udělat i video, v němž toto téma představuje, vysvětluje, doplňuje, ptá se lidí, co o tom něco vědí apod. Pěkně se nám tedy kombinuje teorie a praxe. Co je vůbec nejlepší, podařilo se mi dostat do skupiny s tématem „Boybands“. Kdo mě zná ví, že máloco by mě mohlo zajímat víc 😀 Navíc starý pan profesor na konci poslední přednášky zamumlal něco o tom, že zná současného manažera Backstreet Boys a že bychom se s ním snad mohli i sejít či co, což by bylo úplně super!

MATH 220: One-variable Calculus

První kurz z univerzitní sekvence matematických kurzů. Většinu látky už jsem sice dělal dřív, ale zapsal jsem se do něj, abych se zajel ve všech těch věcech, co se tu v matematice píšou a nazývají jinak (množiny se píšou jinak, různé zákony a teorie se jmenujou podle jiných lidí apod.). Zatím je to vážně dost lehké a taky musím říct, že mi český styl vyučování matematiky vyhovuje víc. Alejáci vědí: zlatá Bílková. Ale co, aspoň něco počítám, a to mě baví.

SPANISH 121-2 Intermediate Spanish

Pokračování kurzu španělštiny z minulého trimestru. Pořád mě jako jazyk velmi baví, mám pocit, že bych zvládal i trochu akcelerovanější variantu kurzu. Nová profesorka je opět ze Španělska, ale tak dobře učit jako ta předchozí  neumí. Ve výsledku fajn.

PSYCH 110 Introduction to Psychology

Zatím zajímavý kurz vyučovaný skvělou, talentovanou mladou profesorkou, jednou z místních profesorských hvězd, Renee Engeln-Maddox. Tady to vypadá, že se bude i docela makat. Zatím jsme se stihli naučit moc málo na to, abych to nějak zhodnotil.

 

Tolik tedy moje kurzy. Co se aktivit týče, po dlouhém a komplikovaném přemítání jsem zanechal společenského tance a improvizační skupiny No Fun Mud Piranhas, takže tu v podstatě mimoškolně organizovaně nic moc nedělám, což mě trochu trápí. Naštěstí zůstává Flipside a ISA, takže něco se přece jenom naskytne.

ISA právě rozjíždí pokus o nastartování nějaké formy družby (haha, nevěřil jsem, že to slovo někdy použiju mimo parodování komunistů) s mezinárodními studenty na ostatních univerzitách v Chicagské oblasti. Už jsem kontaktoval Danu Blechovou z UChicago s dotazem, jaký má na to názor, a o nikom jiném moc nevím. Takže jestli znáte někoho prima třeba na Loyole (ta je tu vyloženě kousek), na Bryn Mawr nebo podobně, dejte vědět.

Stále čekám na výsledky soutěže o design trička pro Allison Hall (moje kolej), kde se můj návrh dostal do finále. Byl bych na sebe docela pyšnej, kdybych dostal nejvíc hlasů 🙂

Kulturní program nějak moc nabitý nemám, zatím jsem byl v kině na Djangovi (ne lepší než Bastardi ale pořád dost dobrý) a na kampusu na long-form improvizaci Titanic Players, kteří byli opět super. Dobrých filmů je v kinech spousta, je spíš problém sehnat lidi, s kterými jít. Určitě ještě chci na Bídníky. Co se divadla týče, kolem 25. ledna má premiéru největší studentský muzikál (snad i největší studentský v Americe, ale to si nejsem jist) u nás, My Fair Lady. Vzhledem k tomu, jak vysokou laťku držela i výrazně menší představení, na kterých jsem tu byl, nemám sebemenší pochybnost, že to bude velmi dobré. Jediné, oč se trochu obávám je, že bude hrozně slyšet jak se Amíci snaží napodobovat britský přízvuk.

No a psaní v minulém čase zakončím zprávou o „Dinners with Faculty“ (večeře s profesorem), jedné z nichž jsem se nedávno zúčastnil. Organizuje je naše „rezidentní profesorka“ – to znamená, že bydlí v Allison s námi, akorát má mnohem lepší bejvák – známá Renee Engeln. Tentokrát přišel nějaký pan profesor astrofyziky a bylo s ním docela zajímavé povídaní. I když ho, chudáka, bolely zuby.

Brzo už si snad konečně zabruslím na Ice Rink u našeho studentského centra, pokud ho ovšem někdy otevřou. Zatím je stále zavřený, ačkoliv je tam voda, je zmrzlá, a teploty se držely dobře pod nulou poslední víc než týden. Takže netuším, co pořád špekulujou, ale přinejhorším tam hupsnu v noci, když to nikdo nehlídá.

V pondělí je naprosto výjimečný „day off“, protože má narozeniny Martin Luther King a to je v USA postava dosti významná. Jupí, prodloužený víkend!

Příští týden půjdeme s Petrem oba k druhému kolu prezidentských voleb a snad pomůžeme odstranit Zemana.

Jděte taky.

Jestli jste se dočetli až jsem, posílám vám pozdrav: „Zdravíčko!“ a doufám, že se budete pravidelně vracet a pokud vás něco zajímá, že se zeptáte.

Kromě návštěv posilovny jsem si do rozvrhu napevno zanesl i psaní na blog, čili by se tu měly příspěvky objevovat snad dokonce až jednou týdně. Neberte to jako slib, ale snaha bude 😉

Na závěr bych chtěl popřát hodně štěstí v přijímacím řízení všem krajanům, co se k nám přihlásili. Zatím vím o jednom. Každopádně bych tu moc rád uvítal víc Čechů. Či sa prihlásil aj niekto zo Slovenska, neviem, no veľmi pevne dúfam, že áno. Slovák tu zatial nie je ani jeden!

Pivu zdar a žijte blaze.