Český týden

Proč český? Dozvíte se níže. Začněme pěkně chronologicky od dění těsně po posledním blogpostu.

Ještě v ten den večer (pátek) se konala jedna z dalších akcí NU Nights (myslím, že už jsem to tu popisoval, ta série akcí, na něž štědře přispívá univerzita a jsou vždycky v pátek, což je nenápadný pokus nás udržet pryč od parties a alkoholu), tentokráte ve spolupráci se studentskou grupou ISA World Cup (skupina, která vždy na jaře pořádá simulaci fotbalového mistrovství světa, překryv s lidmi s ISA je veliký), a hlavní zábavou večera byl „lidský stolní fotbal“. Co že to vlastně je? Nafukovací ohrada, a v ní lana v místech, kde by normální fotbálek měl tyče s plastovými hráči. Jenže tady se na příslušných místech k lanům přiváží hráči skuteční, a jsou tak omezeni v pohybu. Výsledná hra je na pár desítek minut i docela zábavná, i když samozřejmě hlavně bláznivá a dost náhodná. Vedle byl taky DJ a stojany s TV a konzolemi, na kterých byla zapnutá FIFA, takže si každý fanoušek fotbalu v tento večer přišel na své. Hlavní pozitivum z mého pohledu byla jednoznačně převaha mezinárodních děcek – znova se ukázalo, že „internationals“ umí zkrátka vytvořit atmosféru lepší zábavy.

Ale to ještě zábavě se světoběžníky neměl být konec. Na sobotu byla nachystána ISA party, tentokrát off-campus, takže skutečná. Nechci naznačovat, ale podle mě se na kvalitě večírku dost podepsalo, že pokladník ISA je poloviční Němec 🙂 – dveřníci pustili dovnitř strašně moc lidí najednou, aby od nich mohli vybrat vstupné, výsledkem čehož byl totálně přecpaný (a vypitý) barák, kde se člověk musel regulérně chodit nadýchat kyslíku ven, protože jinak by omdlel. Ale v podstatě nic jiného než tenhle styl kalby Amíci a lidi vychovaní v Americe neznají, takže jim to, ačkoliv mně to nejde na rozum, většinou vyhovovalo. Smutná část téhle historky je ta, že ty nahrabané stovky dolarů vstupného dveřníkům někdo ukradl, takže tak.

Ještě další zajímavá věc v sobotu byla, že jsem souhlasil s tím, že kamarádovi z RTVF (Radio TV Film) pomůžu natočit jeho úkol na kurz. Hrál jsem chlápka v obleku, co ho okradou na ulici (byl to hodně krátký film 😀 ). V obleku mi v minusových teplotách v Evanstonu byla slušná kosa, a navíc bylo vtipné, jak kolemjedoucí auta zpomalovala či zastavovala, když jsme točili scény, kde někdo leží bez hnutí na chodníku, je přepaden, nebo podobně. Až bude finální verze, možná sem dám odkaz.

V pondělí bylo díky Martin Luther King Day volno, což jsme s Petrem Palečkem využili na setkání s Fürstovými – příjemným manželským párem z Moravy, co jsou tu na Fulbrightově grantu. Tomáš Fürst má celkem zajímavý blog na furstovi.blogspot.com, v mnoha věcech se shodneme. Dobře jsme si pokecali (konečně zase trochu filosofování a politiky, začínám mít pocit, že nikdo jiný na světě tak často kavárensky nefilozofuje, jako Češi), dostali i další kontakty, a já si byl předtím ještě zabruslit (KONEČNĚ!), takže fajn den.

Jak jste si možná z popisu prodlouženého víkendu všimli, neudělal jsem ani prd do školy, což se během zbytku týdne začalo projevovat. Najednou jsem odpolední bruslení ani nezvažoval, protože jsem většinou něco doháněl nebo dodělával. A to ne nějak excelentně – obzvlášť ve středu a čtvrtek se fakt zadařilo. Začalo to tím, že jsem hodinu před deadline ve středu večer dodělával online úkol z matematiky, a to jen díky tomu, že se mě přišel jeden týpek zeptat na pomoc s nějakým příkladem, načež jsem si s hlasitou kletbou uvědomil, že zrovna na tuhle sekci toho úkolu jsem zapomněl jak na smrt. No, nakonec jsem to stihnul (s dosud nevídanou přesností ve výpočtech, nutno dodat), podivil se nad vlastní neschopností zapamatovat si, co mám dělat, a šel spát.

Jenže čtvrtek nebyl o moc lepší. To jsem pro změnu po Persuasive Images, co skončily v 11:50 (mimochodem, opravdu budeme dělat rozhovor s bývalým manažerem Backstreet Boys, juch!), v klidu šel na pokoj, pročítal maily, jen abych si ve 12:25 uvědomil, že od 12:00 do 12:50 mám na severním kampusu matematická cvika. Awesome. Být to přednáška, už tam na ten konec nejdu, jenže na cvikách vždycky na konci píšeme „worksheet“, vlastně takový testík, a prošvihnout ho úplně by znamenalo dost zahozených bodů. Tak jsem bleskurychlou chůzí došel v rekordním čase do Tech Institute (příště jen Tech), kde se matika koná, a dorazil někdy ve 12:33. Ostatní už psali jak diví. Super. Naštěstí se worksheets dělají ve dvojicích či trojicích, a mně se povedlo si přisednout ke správným lidem (dva engineers), čili jsem to všechno stihl, i když těsně. A bůhví jestli dobře. Ale to už je vedlejší 🙂

No a odpoledne byl čas splnit občanskou povinnost – vyrazili jsme s Petrem k volbám. V duchu předchozích 24 hodin jsem si až na poslední chvíli ještě vyběhl do pokoje pro občanku, aby mě vůbec volit nechali, ale nakonec jsme úspěšně odvolili, Zemanovy lístky zmačkali a hodili do koše, a bylo. Co je ale zajímavější, po cestě si povídáme v autobuse, a najednou slyšíme „Dobrý den, slyším češtinu, tak mě to zaujalo.“ Byl to jistý pan Jakub Steiner, Slovák co ale vyrůstal v Praze, vystudoval Karlovku a pak Cerge-EI, a teď učí u nás na Kellogg School of Management (jedna přibližně ze dvou nejlepších škol na MBA na světě). Prý ale zrovna končí, takže na nějaké dlouhodobé kontakty to asi nebude. Každopádně jsme si dobře popovídali, dozvěděli se zase něco nového.

Nic jiného, co by stálo za nějaký pokus o vyprávění, se moc neudálo. Snad jen jsem si všiml, že kulturní rozdíly mají překvapivou návaznost na úspěch v kolektivu. Na ISA jsem se ve své committee, PR a Marketing, opět pokusil něco navrhnout, a opět to naprosto nikoho nezajímalo. Podobně to funguje na Flipside. Z Čech jsem zvyklý na účinkování v kolektivech v naprosto opačném duchu, takže z toho mám zvláštní pocity a připadám si tu trochu zbytečný. Ale to se snad spraví. A jestli ne, stejně se s tím nedá nic moc dělat.

No, aspoň mě v nejbližší době čeká My Fair Lady, letošní produkce The Dolphin Show, což je největší studenty organizovaný muzikál v USA, a u nás máme hafo dobrých herců, takže to bude určitě super. Taky jsem sehnal člověka, co ještě neviděl Les Miserábles, takže na to mám s kým jít do kina.

No, a tím končí nejen moje dnešní trpělivost s psaním, ale i výčet zajímavostí. Takže se mějte. Já jdu možná bruslit. Nebo taky ne. Rozhodnost a plánování především.

Advertisements

Tagy:,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: