Archive | Únor 2013

Na středozápadní frontě klid

Cítím se pořád stejně a život pořád stejně utíká, chcete-li to shrnout.

Minulý víkend na kampusu v rámci předoscarových promítání pouštěli film Wreck-It Ralph (Raubíř Ralf v překladu), animák, na nějž mnoho recenzentů pělo pochvalné ódy, takže jsem si ho samozřejmě nemohl nechat ujít. A dobře jsem udělal. Ten film je opravdu velmi dobrý, plný zábavných gagů a situací, a především překypující fantazií a jednoznačnými signály, že tvůrci film dělali s láskou. Je to také jedna pocta videohrám se spoustou narážek, ať už přímých či nepřímých. Pokud jste ještě neviděli, rozhodně doporučuji.

O víkendu se staly v podstatě dvě další věci – učil jsem se na test z psychologie a strhli mi Ice Rink. Yeehaw 😦 No, co se dá dělat, že.

Pracovní týden byl ve znamení plnění povinné kvóty 18 kreditů za účast na různých psychologických výzkumech, kvóty, která je součástí Intro to Psych, a bez jejíhož splnění nedostanete známku. Takže jsem dost času strávil vyplňováním všemožných dotazníků, odpovídáním na otázky, skládáním inteligenčních testů apod. Postupně už se mi daří dost rozeznávat různé manipulace a obecně to, jak jsou tyto studie stavěny a kdy se mě snaží manipulovat a tak dále.

Ve středu jsem se s částečným indiánem Tomem vypravil na zápas univerzitního basketbalu, o němž jsem se myslím zmiňoval posledně. S tričkem zdarma jsem si užil srandu, ale basketbal samotný nebyl nic moc a navíc jsme tak tragicky prohráli, že to je až hanba. Tak vypadá tradiční výkon našeho soutěžního basketbalového týmu.  A to tu prosím pěkně všichni ti hráči jsou na stipendiu od školy za to, že hrají tak, jak hrají.

Dneska večer se v Chicagu sejdu s Benem a Davidem, dvěma bývalými zahraničními lektory Gymnázia Nad Alejí. Dva profesoři a jeden student ze stejného pražského gymplu se sejdou v Chicagu. Svět je malý. A v pondělí jdu na Verdiho Rigoletto do Lyric Opera of Chicago. Na to se vážně těším.

Mimochodem, člověk by si myslel, že v západně civilizované zemi jako jsou Spojené Státy si může něco nechat ve společné lednici či mrazáku. Neexistuje. Zas mi to z toho mrazáku ukradli. Američani středoevropanovi, ne naopak. Asi přichystám takový menší pokus s projímadlem 🙂

Mějte se famfárově, a pamatujte: La donna é mobile.

Úžasnost i nejistota

…takový je život elitního studenta s tendencí příliš přemýšlet nad budoucností a nad věcmi jako „neprůstřelný plán“. Sedím v Norbucks (Starbuck v Norrisově studentském centru) u okna s výhledem na Ice Rink a na Michiganské jezero. Mám s sebou brusle, večer před sebou ISA Formal neboli večírek mezinárodních studentů v oblecích a fracích v Hilton Garden Inn, za poslední dva týdny jsem z ničeho nedostal známku pod 95%. Znáte ten pocit, kdy objektivně je všechno super a stejně to nějak necítíte? Jo, to jsem já 😀

O víkendu jsem měl spoustu práce s životopisem a učením, a celý týden bylo počasí zase schizofrenické – zase jsme ušli celou škálu od totálních rozteklých louží všude (je tu nějak podezřele málo kanálů u silnic a na kampusových chodnících na nějaký systém drenáže stavitelé nemysleli vůbec, takže se tu tvoří jezera velikosti takové, že se ani přeskočit nedají – něco, co byste ve vyspělé zemi nečekali), přes déšť až po dnešní opětovné zamrznutí.

Rozhodli jsme se s Petrem napravit to, že jsme se ještě nebyli podívat na náš univerzitní basketbal, takže jsme dohodnutí, že půjdeme ve středu 20. na zápas, snad je to proti Illinos State (ale upřímně si nejsem jist). Ti, kdo se registrovali předem, obdrží od NU Wildside (organizace, co se snaží na sportovní zápasy dotáhnout studenty jako diváky) tričko s Twitter handle (#nejakeslovonapsanetakhle) vlastního výběru. Rozhodl jsem se užít si na stará kolena trochu pubertální zábavy a zneužít faktu, že Američani neznají česká přisprostlá slova 🙂 Každopádně v basketbale jsme jako ve většině ostatních sportů celkem nic moc tým, takže výhra se rozhodně neočekává.

Z hlediska plánování jarních prázdnin se pomalu rýsují určité skvělé možnosti, detaily má smysl objasnit až budeme mít sami jasno. Jelikož se z nějakého důvodu teď prostě musí plánovat úplně všechno jinak je pozdě a prošvihli jste život, tak si taky musím trochu lámat hlavu s létem, a co je důležitější, s kurzy na příští trimestr, protože datum registrace kurzů se nezadržitelně blíží. Zatím to u mě vypadá celkem očekávatelně: pokračování matematiky a španělštiny, dlouho odkládaná makroekonomie a jeden z povinných předmětů pro můj obor, Theories of Persuasion (teorie přesvědčivosti). Můj současný profesor na Rétoriku populární kultury, pan Rein, kterého jsem už zmiňoval, nabízí na příští trimestr kurz marketingu v zábavním průmyslu s praktickým zaměřením, který ještě budu muset zvážit, protože zní velmi zajímavě, pan Rein je ideální kapacitou na výuku něčeho takového, a taky už tu, přiznejme, ve svém věku nebude učit věčně. No uvidíme no.

Já se z objektivního hlediska mám moc dobře, možná i lépe, než si zasloužím, takže přeju vám, abyste se taky měli dobře! A pokud se známe a dlouho jsme spolu nekomunikovali, napište mi nebo se ozvěte, rád si přečtu/poslechnu, jak se máte!

Že mi to nepřipomenete!

Pátek odpoledne už byl a já nic nenapsal! Zapomněl jsem na to jak na smrt. No, stejně se toho zase tolik nestalo, tak to vezmeme pěkně od začátku a nejspíš se i relativně rychle dobereme konce.

V posledním příspěvku jsem sliboval dojmy z My Fair Lady. No, musím říct, že „největší studenty produkovaný muzikál v Americe“, jak se tato show sama tituluje, byl naprosto skvělý. Samozřejmě to z velké části bylo dáno geniální hudbou i texty předlohy, ale i co se produkční stránky týče, téměř všechny aspekty se podle mě blížily Broadway Shows. Ne že bych nějakou Broadway Show v životě viděl (včera jsme si s Petrem Palečkem koupili lístky na Book of Mormon na březen, takže do nápravy už není daleko), ale prostě herci, jejich zpěv, kostýmy, rekvizity, občasné vtípky a úpravy ve scénáři, všechno bylo zábavné, působilo profesionálním dojmem a zanechalo většinu publika v pozitivním šoku. Hudbu hrál živý orchestr – to je ta krása univerzitních kampusů – žijete vlastně v malém městě, kde je skoro každý na něco talentovaný nebo něco dobře umí.

Od 11 večer pak bylo ještě jedno, tentokráte nesrovnatelně menší a experimentálnější představení, přepracování Shakespearovy Noci svatojanské na eroticko-klubovo-drogovou tematiku. Tam jsme se dokonce sešli všichni tři bakalářští Češi (každý jsme tam byli kvůli někomu, koho jsme znali v obsazení rolí – takhle to hodně z těch menších představení samozřejmě získává diváky), ale brzy jsme usoudili, že tohle je na nás moc alternativní a experimentální, takže jsme se vytratili na chvíli na party cross country běžců a pak brzy domů.

V sobotu jsem snad jen šel na přednášku o Superbowlu a pravidlech amerického fotbalu pro cizince, jinak asi nic zajímavého. Ale v neděli ten Superbowl přišel – finále profesionální ligy amerického fotbalu. Největší sportovní událost v Americe co do počtu diváků, a tedy i do počtu reklam apod. Čekal jsem narváno před společnými televizemi na koleji, ale nakonec jsem byl jen jeden z velmi mála diváků – ostatní asi buď nekoukali, nebo byli na nějaké typické „watching party“ – den Superbowlu je v Americe druhý v pořadí hned za Díkůvzdáním co do objemu zkonzumovaného jídla, a dokonce rekordní co do počtu snědených kuřecích křidélek 🙂 Hráli San Francisco 49ers proti Baltimore Ravens, týmy, jejichž trenéři jsou bratři – něco takového se stalo poprvé v historii a byl kolem toho samozřejmě slušný mediální humbuk. Po první polovině už to vypadalo naprosto rozhodnuté pro Ravens, ale po poločasové show v podání Beyoncé a znovusjednocených Destiny’s Child (což zejména mnoho dívek zajímalo mnohem víc než zápas samotný, mimochodem Beyoncé je v Americe skoro až kult, hlavně mezi černoškami) se v druhé polovině zápasu 49ers zvedli a stihli zápas slušně zdramatizovat, i když ne vyhrát. Východní pobřeží tedy zvítězilo, čili skoro všichni kromě Kaliforňanů na škole měli radost. Za sebe musím říct, že šlo o první zápas amerického fotbalu, co jsem viděl, který mi přišel sportovně napínavý.

V souvislosti se Superbowlem se také obvykle hodně mluví o reklamách. Těch bylo hodně, ale rozhodně bych netvrdil, jak říká velká část místních médií, že šlo o ty „nejlepší z nejlepších“. Prostě jenom hodně reklam (pro běžného Čecha asi neuvěřitelné množství), některé dobré, některé méně.

No a pak nadešel čas na pracovní týden; týden, kdy jsem v podstatě jenom makal na různých školních a organizačních záležitostech. Úspěšně jsem napsal test z derivací a limit a i jinak se mi co se známek týče docela dařilo, takže gut ski. Taky mi vyšly moje první dva články pro Northwestern Flipside (northwesternflipside.com), k nalezení jsou když vyhledáte „Chris Brown“, resp. „NU Says It’s Only Fair To Have More Fairs“. Dostal jsem na ně vesměs pozitivní reakce, takže gut wettr. V pátek se psala španělština a ta by snad taky měla vyjít dobře, takže gut kraf auf finiš.

(Tímto zdravím Standu Řezáče a omlouvám se všem, co neviděli to legendární video, na které narážím)

V pátek jsem si zašel do kariérní poradny kvůli letním stážím a resumé apod., kde mi bylo jemně naznačeno, že celé svoje resumé musím totálně předělat, ale zase pozitivní bylo, že ze mě paní kariérní poradkyně byla chvíli docela zmatená, načež řekla „Promiňte, řekl jste, že jste mezinárodní student, a teď mi říkáte, že trvale bydlíte v Česku, ale nemáte žádný přízvuk, tak mi to bylo divné.“ Tiše jsem se dmul pýchou a pak se vrátil na kolej 😀

No a v pátek večer jsem si pustil Klub rváčů, známý a velmi dobře hodnocený film. Nejdřív jsem, po radostném zjištění že společenská místnost na našem patře je volná, si to pustil v oné místnosti, trošku jsem se potýkal s technikou a nastavením, a když už jsem byl pohodlně usazen před obrazovkou s velkou uhlopříčkou a pitím v ruce, přišli nějací lidé, s tím, že se taky chtěli na něco koukat, a že jich je víc. Ač mi to řekli docela nevybíravým způsobem, řekl jsem si, znám je, a mají pravdu, je jich víc, takže je to fér. Tak jsem se teda odebral do svých komnat, a když jsem o 20 minut později do té samé společenské místnosti šel, abych si udělal popkorn, nikdo tam nebyl. Fakt super, kamarádi 😀 No, co se dá dělat, už jsem to dokoukal na notebooku. Skvělý film, mimochodem, ačkoliv hodně divný.

A dneska musím řešit spoustu provozních záležitostí jako třeba praní a úklid, taky bych měl udělat to resumé a nějaký ten výzkum na téma chlapecké kapely, když už máme ten projekt. Celkově asi žádná extra zábava. Tak snad vás čeká zábavnější a odpočinkovější víkend a mějte se hezky.

Rozmrznout a pak zase zmrznout

Tentokrát se pokusím zachovat relativní stručnost, slibuju.

Chicagské počasí nám tu vyvádí psí kusy. Po mrazivém minulém týdnu se v pondělí a v úterý výrazně oteplilo a přišlo hnusné deštivé počasí březnového typu, jen aby od středy začalo mrznout až praští. Čili taková horská dráha. Nejspíš i kvůli těmto výkyvům se mi povedlo nastydnout, a proto teď posmrkávám a středeční i dnešní posilovnu jsem vynechal, protože nemocné tělo potřebuje spánek 😉

Z neděle na pondělí jsem měl zatím asi svoje nebrutálnější studijní sezení dosud na NU, neboť v pondělí se měl psát midterm z psychologie a já si nevypisoval poznámky ze tří kapitol učebnice (asi 130 stránek) průběžně, a tak jsem si je musel vypsat a rovnou se je i naučit v neděli, nemluvě o úkolech na další předměty. Ve výsledku studium v podstatě v dvanáctihodinovém bloku od čtyř do čtyř. Naštěstí je psychologie zajímavá a látka je mi z malé části už známá díky skvělému systému středoškolské výuky v Čechách. Test mi nepřipadal příliš těžký a myslím, že známka by to měla odrazit.

Co se Persuasive Images týče, začali jsme se zabývat jednotlivými odvětvími zábavního průmyslu. Pan profesor Rein má kariérní zkušenosti snad úplně ze všeho, co se médií týče, a dokáže proto mluvit dost zajímavě. Jeho věc sice čím dál víc vysvítá na povrch (jména současných trendů už si často plete, zrovna včera říkal po celou přednášku místo Silver Lining’s Playbook (film) „Silver Playlist“), ale kontakty a zkušenosti má naprosto bezkonkurenční.

A tím se dostávám k té vzrušující části – naše skupina zkoumající boybands (to fakt překládat nebudu, k tomu termínu angličtina prostě patří) dostane příležitost udělat rozhovor s Jeffem Kwatinetzem, kdysi šéfem společnosti, co přivedla na světlo světa hvězdy jako Backstreet Boys, Britney Spears a mnoho dalších. Jeho e-mailová adresa obdržená od pana profesora Reina mi leží v mailu, už jen ho pěkně poprosit 🙂 Co víc, vypadá to, že bychom možná mohli dostat příležitost k dalšímu interview, tentokráte s objevitelem (nebo bývalým manažerem nebo něco) Lady Gaga. Na tyhle věci se, přiznávám, dost těším.

Snad někdy kolem úterý či středy univerzita oznámila, že letošní „commencement speaker“ – člověk, co promluví na promoci, obvykle s něčím inspirativním směrem ke studentům co rituálně vstupují do pracujícího světa, bude Michail Baryšnikov, legendární baleťák. My nepromující to neuvidíme, ale těm, co ano, to přeju 🙂

Ve středu večer jsme měli další meeting Flipside a konečně jsem napsal článek! A to ne jeden, rovnou dva, když už jsem byl u toho. Včera večer mi k tomu přišly připomínky od editora, takže dneska nebo zítra to upravím a budu mít na northwesternflipside.com svůj první plnohodnotný článek. Stejně si myslím, že moje headlines jsou vtipnější.

Ve čtvrtek proběhlo moje setkání s moji freshman advisor – „prváckou poradkyní“, která má za úkol ohlídat, že si beru takové kurzy, abych za ty čtyři roky dal dohromady nějaký ten obor, že vím, co dělám, že se mi tak nějak obecně dobře žije, a že třeba i vidím trošku dopředu a plánuju. Byla se mnou docela spokojená, očividně ji u prváků příjemně překvapuje, když mají sami trošku rozmyšleno a naplánováno jako já. Můj plán udělat double major communication studies a ekonomii se jí pořád zdá dobrý a s přehledem zvládnutelný, moje kurzy pertinentní a smysluplné, takže stejně jako posledně se moje, jinak občas povážlivě fluktuující sebevědomí zase trochu uklidnilo 😀 Teď si ještě musím domluvit schůzku v univerzitní kariérní poradně, aby mi pomohli udělat nějaké rozumné resumé a řekli, jestli ještě je nějaká šance domluvit třeba nějakou stáž na léto. I když na většinu asi bude pozdě. Všechno aby se plánovalo sto let dopředu v tomhle divném světě. Achjo. Mimochodem, 27. října 2027 bych si chtěl vyrazit do Tater na nějakou tu túru, kdo jde se mnou?

No a dostáváme se k dnešku. Z technického hlediska už dneska, když jsem včera po půlnoci koukal na poslední úsek filmu jako poslechového cvičení na španělštinu (taková telenovelní kopie Dannyho parťáků, celkem sranda), v doprovodném článečku jsem zjistil, že španělsky se hlavolam řekne „rompecabeza“, neboli doslova „zlomhlavu“. To mě pobavilo a rozhodně to není první až podezřele blízká příbuznost češtiny se španělštinu, na kterou jsem v poslední době narazil.

No a dneska dneska jsme se s cca 14 dalšími mezinárodními studenty registrovali, že budeme na jaře hrát jako tým v ISA World Cup, fotbalovém turnaji Organizace Mezinárodních Studentů. Na to se těším hodně. Fotbal je super.

Dneska večer už konečně najisto půjdu na My Fair Lady – za nepříjemných okolností jsem si na ni koupil lístek, takže už mi nikdo nezabrání. Jen škoda, že jdu sám. Ale takovej je život, člověk je koneckonců pořád na všechno sám 😉 Od 10PM až do jedné do rána pak buď můžu jít bruslit, neboť další akcí NU Nights je tentokráte bruslení s půjčovnou zdarma, což by mohlo přitáhnout na Ice Rink více lidí než obvyklých 5-6, nebo můžu jít na lehce erotické zpracování Shakespearovy Noci svatojanské s názvem Midnight’s Dream. Ale to hrajou i zejtra. Tak uvidíme.

Ještě jsem nezmínil všechno, co musím přečíst, naučit se a dovypsat si během víkendu, ale znáte to, to se nějak zvládne 😀 I když nevím jak, protože v neděli následuje Super Bowl, finále americké fotbalové (USA typu) ligy, a to je událost, kterou si nesmím nechat ujít. Takže asi zase utrpí spánek. No co, stejně tu spím snad až násobně víc než na střední a nemá to moc velký efekt. Stejně musím ubrat na spánku.

Žijte blaze a komentujte či ptejte se, co hrdlo ráčí.