Že mi to nepřipomenete!

Pátek odpoledne už byl a já nic nenapsal! Zapomněl jsem na to jak na smrt. No, stejně se toho zase tolik nestalo, tak to vezmeme pěkně od začátku a nejspíš se i relativně rychle dobereme konce.

V posledním příspěvku jsem sliboval dojmy z My Fair Lady. No, musím říct, že „největší studenty produkovaný muzikál v Americe“, jak se tato show sama tituluje, byl naprosto skvělý. Samozřejmě to z velké části bylo dáno geniální hudbou i texty předlohy, ale i co se produkční stránky týče, téměř všechny aspekty se podle mě blížily Broadway Shows. Ne že bych nějakou Broadway Show v životě viděl (včera jsme si s Petrem Palečkem koupili lístky na Book of Mormon na březen, takže do nápravy už není daleko), ale prostě herci, jejich zpěv, kostýmy, rekvizity, občasné vtípky a úpravy ve scénáři, všechno bylo zábavné, působilo profesionálním dojmem a zanechalo většinu publika v pozitivním šoku. Hudbu hrál živý orchestr – to je ta krása univerzitních kampusů – žijete vlastně v malém městě, kde je skoro každý na něco talentovaný nebo něco dobře umí.

Od 11 večer pak bylo ještě jedno, tentokráte nesrovnatelně menší a experimentálnější představení, přepracování Shakespearovy Noci svatojanské na eroticko-klubovo-drogovou tematiku. Tam jsme se dokonce sešli všichni tři bakalářští Češi (každý jsme tam byli kvůli někomu, koho jsme znali v obsazení rolí – takhle to hodně z těch menších představení samozřejmě získává diváky), ale brzy jsme usoudili, že tohle je na nás moc alternativní a experimentální, takže jsme se vytratili na chvíli na party cross country běžců a pak brzy domů.

V sobotu jsem snad jen šel na přednášku o Superbowlu a pravidlech amerického fotbalu pro cizince, jinak asi nic zajímavého. Ale v neděli ten Superbowl přišel – finále profesionální ligy amerického fotbalu. Největší sportovní událost v Americe co do počtu diváků, a tedy i do počtu reklam apod. Čekal jsem narváno před společnými televizemi na koleji, ale nakonec jsem byl jen jeden z velmi mála diváků – ostatní asi buď nekoukali, nebo byli na nějaké typické „watching party“ – den Superbowlu je v Americe druhý v pořadí hned za Díkůvzdáním co do objemu zkonzumovaného jídla, a dokonce rekordní co do počtu snědených kuřecích křidélek 🙂 Hráli San Francisco 49ers proti Baltimore Ravens, týmy, jejichž trenéři jsou bratři – něco takového se stalo poprvé v historii a byl kolem toho samozřejmě slušný mediální humbuk. Po první polovině už to vypadalo naprosto rozhodnuté pro Ravens, ale po poločasové show v podání Beyoncé a znovusjednocených Destiny’s Child (což zejména mnoho dívek zajímalo mnohem víc než zápas samotný, mimochodem Beyoncé je v Americe skoro až kult, hlavně mezi černoškami) se v druhé polovině zápasu 49ers zvedli a stihli zápas slušně zdramatizovat, i když ne vyhrát. Východní pobřeží tedy zvítězilo, čili skoro všichni kromě Kaliforňanů na škole měli radost. Za sebe musím říct, že šlo o první zápas amerického fotbalu, co jsem viděl, který mi přišel sportovně napínavý.

V souvislosti se Superbowlem se také obvykle hodně mluví o reklamách. Těch bylo hodně, ale rozhodně bych netvrdil, jak říká velká část místních médií, že šlo o ty „nejlepší z nejlepších“. Prostě jenom hodně reklam (pro běžného Čecha asi neuvěřitelné množství), některé dobré, některé méně.

No a pak nadešel čas na pracovní týden; týden, kdy jsem v podstatě jenom makal na různých školních a organizačních záležitostech. Úspěšně jsem napsal test z derivací a limit a i jinak se mi co se známek týče docela dařilo, takže gut ski. Taky mi vyšly moje první dva články pro Northwestern Flipside (northwesternflipside.com), k nalezení jsou když vyhledáte „Chris Brown“, resp. „NU Says It’s Only Fair To Have More Fairs“. Dostal jsem na ně vesměs pozitivní reakce, takže gut wettr. V pátek se psala španělština a ta by snad taky měla vyjít dobře, takže gut kraf auf finiš.

(Tímto zdravím Standu Řezáče a omlouvám se všem, co neviděli to legendární video, na které narážím)

V pátek jsem si zašel do kariérní poradny kvůli letním stážím a resumé apod., kde mi bylo jemně naznačeno, že celé svoje resumé musím totálně předělat, ale zase pozitivní bylo, že ze mě paní kariérní poradkyně byla chvíli docela zmatená, načež řekla „Promiňte, řekl jste, že jste mezinárodní student, a teď mi říkáte, že trvale bydlíte v Česku, ale nemáte žádný přízvuk, tak mi to bylo divné.“ Tiše jsem se dmul pýchou a pak se vrátil na kolej 😀

No a v pátek večer jsem si pustil Klub rváčů, známý a velmi dobře hodnocený film. Nejdřív jsem, po radostném zjištění že společenská místnost na našem patře je volná, si to pustil v oné místnosti, trošku jsem se potýkal s technikou a nastavením, a když už jsem byl pohodlně usazen před obrazovkou s velkou uhlopříčkou a pitím v ruce, přišli nějací lidé, s tím, že se taky chtěli na něco koukat, a že jich je víc. Ač mi to řekli docela nevybíravým způsobem, řekl jsem si, znám je, a mají pravdu, je jich víc, takže je to fér. Tak jsem se teda odebral do svých komnat, a když jsem o 20 minut později do té samé společenské místnosti šel, abych si udělal popkorn, nikdo tam nebyl. Fakt super, kamarádi 😀 No, co se dá dělat, už jsem to dokoukal na notebooku. Skvělý film, mimochodem, ačkoliv hodně divný.

A dneska musím řešit spoustu provozních záležitostí jako třeba praní a úklid, taky bych měl udělat to resumé a nějaký ten výzkum na téma chlapecké kapely, když už máme ten projekt. Celkově asi žádná extra zábava. Tak snad vás čeká zábavnější a odpočinkovější víkend a mějte se hezky.

Advertisements

Tagy:, ,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: