Jedeme dál

Rovnou vám řeknu, že Rigoletto byl super. Operní dům v Chicagu je na české poměry dost velký (odhadem se tam vejde dobře přes tisíc lidí), monumentální; kulisy, kostýmy apod. byly skvělé, pěvci v hlavních rolích taky. Titulky občas vynechávaly, případně se soustředily jen na to důležité, a tak se kolikrát stalo, že si na jevišti někdo prozpěvoval v italštině a já netušil, co vlastně říká. Ne že u něčeho s tak „složitým“ dějem jako je operní představení by to moc vadilo 🙂

V sále byla samozřejmě většina lidí starších, zřejmě bohatších, protože normální lístky nejsou z hlediska ceny žádná legrace. Našlo se ale i dost studentů/lidí mého věku, zřejmě díky stejnému programu, díky němuž jsem tam byl já – dárci a podporovatelé opery se složili na to, aby studenti mohli do opery za levno. Děkuji jim za to, byl to opravdu zážitek a slavná árie „La donna è mobile“, již jsem zmiňoval už posledně, to naprosto (v pozitivním slova smyslu) dorazila.

Co zmínit ze školního týdne?

Podařilo se mi úspěšně registrovat na předměty, které jsem si vytyčil, na příští trimestr – pokračování matematiky a španělštiny, úvod do makroekonomie a teorie přesvědčivosti. Taky jsem si počítal, jak mi to vychází s kurzy, chci-li stihnout původně plánovanou kombinaci dvou majors, komunikačních studií a ekonomie, a jednoho certifikátu (něco jako ještě menší přidružený obor), integrované marketingové komunikace. A zjistil jsem, že to bude docela nabité, takže se budu muset jít poradit i s nějakým tím „advisorem“ z Weinbergu (naše všeobecná college, já spadám pod jinou, pod School of Communication), jak si to mám naplánovat a jestli si vůbec mám dělat naděje, že tohle všechno během standardních čtyř let stihnu. Ale pořád si myslím, že by to jít mělo.

No a jako druhá věc se asi dá zmínit, že náš projekt o boy bands je tak trochu v průšvihu protože jsme narazili na klasickou bariéru skupinové práce, tedy to, že každý spoléhá na to, že to udělají ti druzí. Tak nějak horko těžko jsme se ale dohrabali k další deadline, tak to snad možná i dokončíme. Projevují se tak ale nevýhody trimestrového systému – všechno je permanentně hektické, nikdo nemá nikdy čas (a to jim i věřím, že nelžou, je to prostě tak stavěné), a ve výsledku se tedy všechno dělá tak nějak za běhu a nic se nevychutnává, nevylepšuje postupnou drobnou prací. Pořád tedy pokračuje můj nesplněný sen o tom, že bych se rád někdy v životě soustředil jen na jednu věc, ale za to naplno. Ne, čím jsem starší, tím je to naopak horší, a musím se starat o desítky jiných věcí po straně.

A tím se dostáváme k pátku. V pátek jsme se s Petrem, Shomou z Japonska, Karanem z Indie a mým spolubydlícím Mitchem jako tým zúčastnili futsalového turnaje. Pořádali ho varsity fotbalisti (=reprezentanti univerzity) spolu se skupinou ISA World Cup, která bude později ve školním roce pořádat venkovní turnaj ve fotbale. Polovina ze startovného $7 za osobu šla na nějakou indickou charitu. Abych se ale dostal k meritu věci, dostali jsme docela těžkou skupinu, protože proti nám byly týmy ze samých magisterských studentů, doktorandů, či MBA studentů, čili průměrný věk našich soupeřů byl odhadem 27 let, čemuž kolikrát odpovídaly i jejich zkušenosti a tělesná stavba. Mimo jiné byl v naší skupině i tým, který později celý turnaj vyhrál. Takže žádná legrace. Alespoň že ten jeden zápas se nám podařilo vyhrát. Ještě jeden další už jsme skoro měli v kapse, ale prohráli těsně před koncem – neudrželi jsme soustředění.

Hlavně jsme si ale konečně po dlouhé době zahráli fotbal, což je jenom dobře.

V sobotu přišla na řadu další akce pořádaná ISA, sáňkování. Opět to nebylo úplně přesně podle slibů a lákavých slov, protože se ukázalo, že je to vlastně takový minikopeček, kde na polovině navíc není sníh, ale bahno. Když už jsme tam ale po té hodinové jízdě autobusem byli, co zbývalo, než jít do toho po hlavě 😀 Takže jsme se nakonec pobavili celkem dobře na oné kvazi-zasněžené polovičce. Říkám kvazi proto, že spíš šlo už o led, což se projevilo na mém koleni po pár nárazech. Ale sranda byla.

Večer byl v plánu letošní speaker organizace A&O, která má za úkol obstarávat mediální zábavu kampusu typu promítání apod. Přišel stand-up komik BJ Novak známý (teda alespoň většině studenstva, mně ne, protože ten seriál nesleduju) ze seriálu Kancl/The Office. Dle očekávání byl velmi vtipný a dobře jsme se nasmáli. Co je ale podle mě ještě lepší zpráva je, že měl tři předskokany komiky z řad studentů, a ti nebyli vůbec špatní, ba právě naopak! Jak vždycky říkám, budoucnost divadla, filmu, komedie, a zábavního průmyslu obecně se peče tady.

Teď bych sice vážně měl začít makat na školních věcech, na hledání brigády/stáže v Praze na léto (jestli tohle čtete a jste z nějaké pražské reklamní/PR/marketingové/komunikační agentury, zanechte komentář s názvem společnosti a ozvu se vám!), případně na spoustu dalších věcí, co mám na talíři, ale já chytrák se před několika týdny zapsal, že pojedu na subvencovaný kolejní výlet do Chicagského symfonického orchestru. Takže mám kultury za několik průměrných Američanů a práce žádná. Teda ne že bych se zlobil 😀

Žijte blaze.

Advertisements

Tagy:, , ,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

One response to “Jedeme dál”

  1. Michal says :

    „kultury za několik průměrných Američanů a práce žádná“ – E-e-e-EU style :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: