Zvolňujeme tempo

Zelená Chicago RiverZelená Chicago River

Tak abych rovnou navázal, Aasif Mandvi byl velmi vtipný a rozhodně se nebál nekorektních vtipů, což očividně žádnému z mnoha přítomných muslimských studentů a studentek nevadilo, spíš naopak.

V pondělí jsem uzavřel psychologii písemnou zkouškou a španělštinu zkouškou ústní. U španělštiny už v tuhle chvíli vím, že nadmíru úspěšně, známky z psychologie se v systému ještě neobjevily, čili stále čekám. Nechtěl bych to zakřiknout (stále ještě čekám kromě známky zmíněné i na známku z finálního projektu o chlapeckých kapelách a v pondělí píšu poslední zkoušku trimestru – matematiku), ale zatím se mi v tomhle trimestru, co se známek týče, daří vážně skvěle, přesně jak jsem si na jeho začátku předsevzal. Ejchuchu, snad to tak dohrabu až do konce.

Zbytek týdne se nesl ve znamení usilovné práce na dokončení jak písemné stati, tak videa pro projekt o boy bands. Musím říci, že pořád platí to, co můj táta vždycky říká: „Uděláš sám, uděláš nejlíp.“ Psát esej ve více lidech je velmi zvláštní a moc dobře to nefunguje, setkávají se spolu jiné styly psaní, jiné pohledy na věc, nemluvě o tom, že vůbec něco udělat je ve skupině mnohem složitější kvůli psychologickým jevům jako je difúze zodpovědnosti, neboli laicky řečeno všichni čekají, až to udělá někdo z těch ostatních.

Video si vzaly na starosti dvě slečny z naší grupy, z nichž jedna má střih videa jako významnou součást oboru a druhá produkuje studentský film. Škoda, že děvčata očividně neznají principy jako dostatečná velikost písma, barva písma kontrastní k pozadí, fade out zabraňující rušivým hrubým střihům a podobně. V případě psané práce je zas problém, že někteří lidi neumí katalogovat zdroje podle základních pravidel. Nechápu, jak se sem teda dostali, ale budiž.

Zkrátka, když příliš vysoké očekávání ohledně schopností spolupracovníků skloubí s prací v jazyce a kultuře, které v podstatě nedovolují vyjadřovat negativitu, aniž by se dotyční urazili, moc produktivní to není. Zlaté prezentace na Aleji.

Ve čtvrtek večer se uskutečnila předvolební debata k volbám aldermana (něco jako starosta městské části), oba hlavní kandidáti dokonce přišli přímo k nám na kolej dolů do hlavní společenské místnosti, protože univerzitní studenti jsou tady významná část voličstva. Pro člověka, co se zajímá o politiku, i pro studenta komunikace to byla velmi zajímavá podívaná. Současná aldermanka, postarší paní s image někde mezi železnou lady a hodnou babičkou, proti vyzyvateli, vysokému administrativnímu úředníkovi místního školního systému, který měl pro změnu image životem otrkaného muže s nadbytek energie na svůj věk.

Sám do situace moc nevidím, nevím, co paní ve funkci udělala či neudělala, ale mezi studenty rozhodně moc populární není, a navíc očividně nezvolila správně americkou rétoriku. Zatímco její oponent každou druhou svou odpověď na otázku z publika začal zopakováním jména tazatele a komplimentem typu „Jsem opravdu rád, že jste se na tohle zeptal,“ pak pokračoval strukturovanou řečí s úvodem, něčím mezi a závěrem, kde sice moc neřekl, ale dal si záležet na vysokém obsahu pěkných klíčových slov a líbivých metafor a nakonec zakončil důrazem na nějaký vágní princip, paní současná aldermanka byla spíše dost v defenzivě, s níž si navíc neuměla moc dobře poradit. A ačkoliv to působilo tak, že mluví věcněji než její protikandidát, vůbec to neuměla prodat. Podle mě celkem jednoznačně prohraje. Každopádně velmi zajímavá zkušenost.

No a nejlepší část týdne přišla později ten samý večer, kdy jsme se usadili s Robertem (Rumun) a Devon (napůl Australanka, napůl Američanka) a konečně zabředli do pořádné politicko-filosofické debaty tak, jak to mám nejradši. A že stála za to. Začali jsme možná kolem jedenácté večer, a než jsem se vůbec poprvé podíval na hodinky, byly tři hodiny ráno, přičemž jsme se bavili až do čtyř. Tohle přesně mi tu hrozně chybí a konečně se mi toho dostalo, což mi udělalo radost 🙂 Rád se cítím jako mezi intelektuály a před příjezdem sem jsem si mylně myslel, že tady těch intelektuálů bude dvanáct do tuctu, ale rozhodně tomu tak není. Teď ještě dohnat další věci, které mám v životě rád a je jich tu málo – třeba vzdělanostní stolní hry 😀

A dnes, v sobotu? Dnes jsem se prostě musel jet podívat do Chicaga, ačkoliv bych se měl učit, protože je den svatého Patrika, významný svátek zejména pro lidi s irskými předky, ale vítaná záminka k bujarým večírkům a nošení zeleného oblečení pro všechny Američany. A na den svatého Patrika barví místní administrativa řeku Chicago na zeleno. Ano, přesně tak, jak vidíte nahoře.

Rozhodně něco, co se každý den nevidí.

Jo, a taky jsem si koupil plavky. Kalifornie čeká!

Reklamy

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: