Pohoda, nečinnost a Mormoni

Jaro si dalo plánovanou výluku – poslalo místo sebe jen ostré slunce, ale teplo nějak nedorazilo. Obloha je tedy bez mráčku a sluníčko krásně svítí, ale ve vzduchu mrzne až praští.

Tentokrát to bude vážně velice krátké, a sice proto, že na nějaké tematické zamyšlení ještě sbírám dech a na vyprávění toho zas tolik nemám.

Předně během tohoto týdne postupně na online i offline systémy postupně dorážely finální známky z různých předmětů. V pondělí jsem napsal final z matematiky, z něhož jsem neměl dobrý pocit, ale nakonec to nebylo tak strašné ve výsledku to stačilo na udržení A v daném kurzu. I dva ostatní kurzy skončily bez nějakých nepříjemných překvapení. Kde se ale takové překvapení vyskytlo, byla populární kultura. Tam jsme od pana profesora celkově za projekt skládající se z videa a z psané práce obdrželi stupeň B, přičemž hlavní penzum kritiky svaloval pan profesor na video, které jsem přenechal slečnám, které se velmi měly k jeho tvorbě. Inu, co si neuděláš sám, to nemáš.

Během týdne se mi ještě povedlo vyslechnout zajímavou konverzaci o předem domluvených sňatcích a tlaku ke svatbě obecně mezi kamarádkou z Indie a dívkou původem z Ruska. Jedna zastávala koncept toho, že rodiče jsou v roli „dohazovačů“ a byla ráda, že hledání partnera za ni obstarají její rodiče, druhá si stěžovala, že se cítí pod tlakem, neboť ve dvaceti letech má dvaadvacetiletého přítele a její babička s dědečkem se jí při každé příležitosti zcela vážně ptají, kdy už bude svatba. Taky jsem se utvrdil v tom, co už jsem slyšel předtím, a sice že pro rodiče po celé Indii je ekonomie jako obor nehorázně prestižní, což bude asi důvod, proč jsem snad ještě nepotkal Inda, který by ji neměl buď jako hlavní obor nebo alespoň jeden ze dvou.

No a včera už přišel vrchol tohoto týdne, kdy jsme s Petrem vyrazili na broadwayský muzikál Book of Mormon, jehož autory jsou tvůrci seriálu Městečko South Park, Trey Parker a Matt Stone. Jedná se za poslední léta o nejlépe hodnocený a nejvíce oceňovaný muzikál na Broadway. A vskutku, byla to velkolepá podívaná – smáli jsme se, až jsme se za břicho popadali, hudební doprovod byl chytlavý a grandiózní, jak má na Broadway být, vtipy velmi drsné a někdy za hranou, což je pro tvůrce typické, takže muzikál očekávání nejen splnil, ale i překonal. Začínám mít vážně obavy o to, jestli nebudu z hlediska divadelních představení, opery apod. rozmazlený po těch čtyřech letech tady, protože zatím tady navštěvuji jen to nejlepší z nejlepšího a dobře se na to zvyká 🙂

Teď bude na čase na provozní záležitosti – nechat se ostříhat, uklidit pokoj (Mitch už odjel domů, takže to tu mám pro sebe se všemi negativy i pozitivy), promyslet, co si do Kalifornie sbalím a co všechno tam vlastně půjdu navštívit apod.

A taky si musím vyprat. Ani ve snovém životě plném fantastický zážitků se člověk některým věcem nevyhne 😀

Advertisements

Tagy:,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: