Život je krásnej

…a tentokrát to říkám bez slavného dodatku z filmu Na samotě u lesa, dodatku, který obvykle k podobným prohlášením připojuji.

Kalifornie byla super zážitek. S pomocí Emy z Chapmanu, Ondry z Caltechu, Roba Runyeona (věřte nebo ne, mladšího bratra jednoho z bývalých alejáckých zahraničních lektorů Franka a zároveň absolventa Northwestern) a dalších lidí jsem slušně prochodil Los Angeles, včetně Hollywoodu, jeho slavných kin a chodníku slávy, či Santa Monicy a slavné Venice Beach s hromadou zelených mužíků nabízejících okamžité lékařské vyšetření, které vám podloží potřebu lékařské marihuany :D. Dále jsme prošli nočním Downtownem, který je překvapivě mrtvý, jelikož v centru LA jsou firmy a nikoliv byty či bary, projeli se proskleným výtahem v jednom hotelu, odkud byl pěkný výhled na noční LA, a tak podobně. S Ondrou jsem pak prochodil etnické čtvrti Města andělů, včetně Little Tokya, Chinatownu a dalších.

Los Angeles není velkoměstem střihu New York City či Chicaga. Je špinavější, novější, a podstatně roztahanější. Než v nedávných dekádách místní administrativa rozšířila metro, jímž se nyní už i dá někam dostat, nevím, proč se tomu vlastně říkalo město. Spousta míst není nijak propojena a bez auta se člověk skoro nikam nedostane. Auta jsou zde obecně významnou částí života každého člověka – na ucpaných šestiproudých dálnicích (ano, taky jsem tomu nevěřil) strávíte více času, než byste si asi přáli, a proto je dobré být se svým autem zadobře a mít v něm pohodlí. A taky se smířit s tím, že budete pořád tankovat.

Celkově se mi druhé nejlidnatější město Spojených Států prezentovalo způsobem, jenž potvrzoval mnoho stereotypů kolujících mezi lidmi. Na ulici člověk potkal mnoho krásných aut, občas i vyzdobených tuningovými úpravami nutícími člověka vzpomenout na staré herní klenoty typu Need for Speed Underground. Také ženy, co vypadají jako sestavené z plastových náhradních dílů (neboli mají za sebou hodně plastických operací), v ulicích Los Angeles dle očekávání nechybí.

Ale nešlo jen o LA, koneckonců přebýval jsem v Orange v oblasti Orange County, poblíž kampusu Chapman University. Další kampus, který jsem si prošel, tentokráte s Ondrou Zíkou, stipendistou Kellner Family Foundation, byl Caltech. Skoro žádné přednáškové sály, všude jen laboratoře a inženýři 🙂 Ale moc pěkné prostředí, spousta vegetace a všudypřítomné Slunce.

Do Disneylandu jsem se nakonec nedostal, protože ačkoliv celá kopa Eminých spolužáků má celoroční vstupenky, jejich vstupenky mají na data jarních prázdnin „blackout dates“, aby se panu Disneymu park nepřeplnil. Musel bych tedy jít sám do nacpaného parku, a to se mi nechtělo. Nehledě na těch více než $100 za vstupné.

Co jsme ale zažili byl nový film s Tinou Fey zvaný Admissions mimo jiné o přijímacích řízeních na americké vysoké školy. Film sice má některé humorné momenty a zajímavou zápletku, ale neumí se rozhodnout, na kterou dějovou linku se vlastně chce soustředit. O nic moc nepřijdete, když se na to nepůjdete podívat.

O Kalifornii by se toho ještě dala napsat spousta, ale mně to psaní o dovolených moc nesedí, jak asi vidíte z neorganizovanosti a chabé popisnosti výše uvedeného textu, takže na zbytek se mě klidně ptejte e-mailem či jakkoliv jinak. U mě na Facebooku (odkud většina z vás stejně přišla 🙂 ) najdete fotky z Kalifornie, občas i s drobným popiskem, a ty řeknou zřejmě víc, než odstavce. Jak se říká, „show, don’t tell“.

Teď ke školním záležitostem.

Možná je to jen tím počasím (sluníčko se usilovně dere z mraků a už nám tu pomalu začíná krásné kontinentální jaro), ale zatím jsem optimistou, co se nastávajícího trimestru týče. Nová profesorka španělštiny je mladší a sympatičtější než ta stará (konverzace je tedy přirozenější a mnohonásobně energičtější, což ke španělštině neoddělitelně patří), a především umí výrazně lépe učit. Dokonce to vypadá, že místní Spanish department opravdu pozorně čte návrhy zlepšení, které od studentů na konci každého trimestru sbírá, protože se zavádí novinka, a sice poslechová cvičení přímo v hodině, což byl leitmotiv mnou vyplněného dotazníku. Co víc, z nějakého důvodu je ranní skupina, v níž tentokrát jsem (9AM, pro Američany „strašně brzo“), celkově na vyšší úrovni ve španělštině, takže se s naprostou většinou dá opravdu konverzovat, v hodinách se hlásí i jiní lidé, než já, a to činí celý proces mnohem lepším.

Úvod do makroekonomie je zatím velice kompatibilní se selským rozumem, takže ještě nelze moc hodnotit z hlediska látky, ale pan profesor Mark Witte působí jako naprostý profík jak v profesi učitelské, tak ekonomické, takže si určitě nebude moc na co stěžovat. Navíc všichni, co už ho měli, si jej chválí, a v přednáškovém sále vídám mnoho známých tváří, včetně skoro celého mého patra u nás na koleji 😀 Zatím super.

Theories of Persuasion (teorie přesvědčování/přesvědčivosti) zatím vypadají zajímavě, pan profesor nám na začátku několikrát zdůrazňoval, že přednášky klamou tělem, že to všechno vypadá jednoduše, ale že pak lidi v testech obvykle pohoří. Tak uvidíme. Já na to říkám: „Challenge accepted!“

Zatím jediný nepříliš zábavný předmět je Math 224 (máme v plánu se především zabývat integrály), ale tam zatím máme náhradního profesora, než přijede ten stálý, tak uvidíme, no.

Dnes (pátek) jsem poprvé s týmem trénovali na ISA World Cup, fotbalový turnaj, který se uskuteční o víkendu kolem 19.-20. dubna. Z turnaje sice asi hned vypadneme, protože jsme v losu dostali skupinu smrti, ale pozitivní je, že dnes při zápase mi definitivně začalo připadat, že sem zapadám, což je super pocit.

Takže všechno je tu sluníčkové (i když je zatím ještě pořád kosa jako blázen, ale to kazí metaforu 😀 ), až na to, že se k nám dle výsledků přijímacího řízení letos nedostal nikdo z Česka 😦 Budeme si muset s Petrem příští rok vystačit a doufat, že to za ten rok někdo napraví. Hezký večer a slunce v duši.

P.S.: Myslím to vážně s tím komentováním. Máte-li co říct, co nadhodit, na co se zeptat, něco, na co chcete třeba slyšet můj názor (zas tak moc českých studentů na těch elitních univerzitách není, třeba vás něco zajímá), ptejte se tady, nebo mě klidně kontaktujte, i třeba s filosofickými otázkami o americké národní povaze nebo co já vím. Jo a držte mi palce, ať mě vezmou do ISBE podsekce pro marketing (Institute for Student Business Education), solidně prestižní univerzitní organizace, kde očividně vědí, oč běží, a kde bych se mohl neuvěřitelným způsobem přiučit, zdokonalit, a nadělat nějaké ty kontakty (lidé z ISBE chodí na stáže do Goldman Sachs a podobně).

Reklamy

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: