Ajron Meni

Tenhle víkend jsem měl konečně trochu méně věcí do školy (asi tak podruhé za trimestr), tak jsem si vyhradil trochu času na kulturní a společenské akce. Takže pěkně po pořádku:

„Allison Formal“, neboli formální večírek obyvatel a přátel naší kolejní budovy, konající se v Adlerově planetáriu v Chicagu. Byl tam, kromě tak trochu art deco interiéru (tématem večírku byl Velký Gatsby, dle mého dojmu hlavně proto, že Američané se hrozně rádi nechají zblbnout hollywoodskou propagandou), fantastický výhled na Downtown.

Vystupujeme z autobusu.

Vystupujeme z autobusu.

Večírek samotný měl kromě pěkného oblečení účastníků s formalitou samozřejmě máloco společného, ačkoliv, nutno uznat, proběhl na místní poměry velmi civilizovaně, protože se samozřejmě neservíroval alkohol. Co se ale servírovalo, z evropského pohledu řekněme namísto kaviáru či chlebíčků, byly minicheeseburgery, krevetová cosi a „decentně malé“ košíčky farmářských hranolků. ‚Murrica. Pro úplnost: později jsem byl ujištěn, že takhle nevypadá každá americká formální událost, že na některých se servírují i věci normálnějšího charakteru.

Co se aktivit na daném večírku týkalo, samozřejmě nečekejte nic jako společenský tanec nebo něco takového (jinými slovy nečekejte, že v Americe mají společenský oděv v mysli pevně spjat s nějakými normami chování, jako to je doufám u nás; to vůbec ne, v autobuse se to překřikuje jeden přes druhého, navzdory pokynům řidiče vstává ze sedaček a tak podobně, zkrátka přesně to, co jste měli v páté třídě za největší legraci). Normální obyčejná popina a všichni trsají, jako by obleky měli doma na věšáku. Dámy si samozřejmě hromadně sundávají boty s podpatky, což vyvolává otázky ohledně logičnosti celého procesu oblékání a strojení se za účelem standardního blbnutí, na něž vám stačí džíny a tričko. Ale abych zase nevyzněl jako nějaký puritán, musím říci, že zahráli Gangnam Style, že zahráli i Britney Spears, že tam byli kamarádi Joris z Rwandy (nechce říci, jestli je hutu nebo tutsi, prý se o tom ve Rwandě ani nesmí mluvit  na veřejnosti pod hrozbou žaláře), Amaar z Tanzánie a další, a že to byla celkově docela sranda. Jen holt musel člověk chvíli bojovat se svými evropskými zábranami 🙂

Z výběru zajímavostí ještě doplním (á, tak teď ta moje próza pro změnu zní jak pořad ČT pro děti a mládež z roku 1995), že jsem se na další dvě představení šel podívat v sobotu.

V první řadě se jednalo o Waa-Mu show, každoroční studentský muzikál, na rozdíl od Dolphin Show, o níž jsem psal dříve, tento je i napsán, složen a kompletně vyprodukován studenty v rámci výuky na divadelní a hudební fakultě. A řeknu vám, ty děcka umějí, to teda jo. Děj byl sice pro mě trošku chaotický, protože míchal Čaroděje ze země Oz, Alenku v říši divů a Petra Pana, trojici pohádek, z nichž neznám ani jedinou :D, ale na konci dějové linky opět celkem slušně splynuly. V celém průběhu se z nástrojů orchestru linuly slušné melodie, autoři vymysleli spoustu novátorských jevištních řešení a srandiček a herci pěli z plna hrdla, čistě a modulovaně. Moc pěkné to bylo. Posíláme na tu Broadway dobré lidi.

Večer jsem si chtěl dát něco lehčího, tak jsme vyrazili na Iron Mana 3. A něco lehčího jsme taky dostali. Charakteristicky komiksově přefouknutý akční spektákl jak má být. Minimálně půlka nakreslená na počítači. Ale celkově dobrá komiksovka a vtipné propojení do celkového Avengers rámce.

Neděli přeskočíme, to se nic moc zajímavého nedělo, a dneska jsem se zúčastnil dezertu s prezidentem univerzity Mortonem Schapirem, součástí série večerních setkání s členy profesorského sboru pořádané naší „faculty-in-residence“ (neboli mladou profesorkou co má byt v přízemí a tím pádem tu s námi tak trochu bydlí), paní Renee Engeln. Pan prezident byl stejně charismatický jako při svých všemožných projevech, ale takhle z blízka bylo více poznat, že stárne. Přesto má stále svůj třeskutý humor, celkem dobré zásady a diplomatickou vyřídilku dobrého politika. V odpovědi na mou otázku zdůraznil, že jemu osobně na finanční pomoci pro mezinárodní studenty záleží hodně, a že v posledních týdnech získal od soukromých dárců v Jakartě a ještě taky někde v Indii několik desítek milionů dolarů přesně na onen účel. Tak tu snad ve školním roce 2014/2015 konečně uvidíme nějaké další české zástupce 🙂

Dotazy, dojmy, souhlasy, nesouhlasy, nápady pište do komentářů sem či na Facebooku, nebo, chcete-li soukroměji, přímo mně jedním z mnoha otevřených komunikačních kanálů.

Advertisements

Tagy:, , , ,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

2 responses to “Ajron Meni”

  1. druhej adam says :

    K tématu míchání alenky, země oz a petra pana doporučuju komiks Lost Girls od Moora, ovšem je to asi trošku větší hardcore než na co jsou amíci zvyklý. Jinak v Anglii je to s formálníma akcema podobný, prostě půl roku se mluví o jarním plesu, ovšem pak na něm nikdo nezatančí ani valčík, jenom všichni pobíhají a cpou se. Ovšem zábava to je.

    • adamzamorem says :

      Haha 😀 právě se tady nad balením věcí řežu nad tvým popisem toho, jak v Anglii fungují jarní plesy. Máš pozoruhodný talent psát takovým tím „Malý Mikuláš“ stylem a je to hrozně vtipné 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: