Archive | Říjen 2013

Mezinárodní selekce

Uplynulý týden byl především ve znamení ISA (pro nepravidelné, nové, či zapomnětlivé čtenáře: Asociace mezinárodních studentů naší školy). Minulý víkend celé vedení včetně mě strávilo hodně času na pohovorech s uchazeči o členství v organizačních skupinách (Cultural, Global Engagement, Internal Relations, External Relations, PR & Merchandising, Tech), kde jsme se jich v desetiminutových pohovorech vyptávali na klasické otázky ohledně toho, proč se hodí zrovna sem a sem, co by dělali tehdy a tehdy, jak by řešili to a to. Já si svoji skupinu vybíral ve spolupráci s dvorním fotografem a kameramanem ISA Adityou, protože skupinu povede tak trochu se mnou jako moje pravá ruka. V pondělí pak přišel čas sejít se v bytě u našeho prezidenta a jako vedení rozhodnout, koho vezmeme a kam. Při této příležitosti se naskytly některé zajímavé otázky.

Když stavíte organizaci, kde od lidí vyžadujete nejen činnost, ale taky chcete, aby se tam všichni cítili dobře a byli přinejmenším tak nějak kamarádi, přijde čas na obtížná rozhodnutí. Vezmete všechny členy z loňska, co se letos přihlásili znovu, i když mezi nováčky třeba jsou lepší kandidáti? Když ne všechny, jak to potom vysvětlíte těm ostatním? Když všechny, jak k tomu přijdou ti nadšení prváci, co se perfektně připravili na pohovor, ale neznáte je? Co když se všichni staronoví členové skvěle připraví a legitimně postoupí až na jednoho: co uděláte s tím jedním? Co když na univerzitu přišel jako prvák mladší sourozenec bývalého velmi významného člena ISA a hodí se spíš na „Risk Creation“ než „Risk Management“? Kolik vezmete do své podskupiny lidí, když máte dost dobrých kandidátů, ale jen omezený počet jich dokážete využít? Co když někteří odpadnou během roku a vám pak bude líto těch, co mohli nastoupit místo nich?

Zkrátka (tedy očividně zas tak zkrátka ne), musíte balancovat spoustu věcí tak, abyste měli nějakou důvěru ve výsledek a věřili, že s ním budete spokojeni. A spokojeni zatím jsme – ve čtvrtek se konala první řádná schůze, nováčci přišli veselí a otevření, všichni kolegové z vedení i já jsme si pochvalovali, že to vypadá na plodný a produktivní rok. Rozjíždím první kampaň, rozmýšlím komunikační strategii a zatím mě to baví. Dnes večer se pro nováčky (a celou ISA s nimi) chystá večeře a následně karaoke v baru jako něco na způsob inaugurace nebo přivítání nových členů, takže bude legrace.

Abych nezapomněl, včera jsme s Harishem, kamarádem z Indie, byli na předsezónním utkání NBA v Chicagu. Chicago Bulls hostili Indiana Pacers a po (na poměry v podstatě přátelského zápasu) relativně dramatickém závěru je pokořili. Přátelák nepřátelák, stejně to byl asi tak mnohem lepší basketbal, než jaký jsem kdy spatřil v jakékoliv české lize. Hvězda Bulls Derrick Rose sázel trojky, hráči vymýšleli neuvěřitelné přihrávky, zkrátka super podívaná. A to ani nemluvím o veškeré show kolem toho, na což jsou v Americe samozřejmě mistři – při sebemenší pauze či time-outu naběhla na plochu nějaká, většinou sponzorovaná, podívaná. Od klasičtějších věcí jako jsou akrobati či roztleskávačky (mimochodem skvěle tančící) až po dva obtloustlé chlápky hrající piškvorky, kde můžete umístit svůj tah jen po úspěšném dvojtaktu. No prostě sranda.

Tolik tedy minulost a přítomnost, teď je na čase na pohled do budoucnosti. Už za týden do Chicaga dorazí alejáci a s nimi i volby, takže se s nimi asi při té příležitosti i nějak setkám, jenom teda ještě pořád nemám tušení, koho já jen budu volit.

Už víte, koho budete volit vy?

P.S.: Ojojoj, málem bych zapomněl, tady je pár fotek a videí z utkání NBA. http://sdrv.ms/1ezyBv4

Reklamy

Homecoming a nevýhra

Pro Northwestern jako celek i pro mnoho školních organizací skončil celkem významný týden. Z celoškolní perspektivy se vše točilo kolem dvou událostí.

První byl tzv. homecoming, tedy událost, kdy se absolventi univerzity (především ti naposledy odpromovaní) vracejí na jeden či několik dní na kampus, pořádají se různé rauty, promítání apod. a v pátek, na závěr celého „Homecoming week“ si mezi sebou volí Homecoming King and Queen a dělá se slavnostní průvod po Sheridan Road, hlavní dopravní tepně napříč kampusem, kterého se účastní i školní kapela, bratrstva, sesterstva, a vůbec tak nějak kdo chce. Na podrobnosti se mě neptejte, celou tuhle tradici moc nechápu a nejsem sám.

V sobotu se pak tradičně koná domácí utkání v americkém fotbale proti divácky lákavému soupeři. Letos se Northwestern od začátku sezony dařilo, a částečně i proto byla naše Homecoming game, zápas proti velké státní škole Ohio State University, vybrána celostátním sportovním kanálem ESPN jako zápas, který budou vysílat. Přijel tedy celý cirkus zvaný College GameDay (pořad, kde se o večerním zápase tlachá s moderátory už asi od osmé ranní), pódia, reproduktory, přenosové vozy a všechno kolem. Někteří kamarádi a známí byli ochotní vstát ve 3:30, aby se do onoho davu, který bude za moderátory vidět na kameře, dostali. Pár z nich si vyrobilo velmi vtipné cedule a nápisy, většinou narážky na náš status nejchytřejší školy v konferenci Big Ten. Hlášky jako „Uhněte, nemůžu projít do knihovny.“ nebo „Promiň mami, dostal jsem A- z chemie.“ tedy nejspíš ještě prohloubily naši národní image školy šprtů 🙂

Já osobně jsem se chtěl zúčastnit jen přímo zápasu, tedy jít se na naše Wildcats proti Ohiu podívat na stadion, ale bohužel jsem, samozřejmě, nebyl ani zdaleka jediný s podobným nápadem. Sekce vyhrazená pro studenty (máme vstup zdarma(= v ceně)) ale byla narvaná neuvěřitelným způsobem a my už jsme nebyli bohužel vpuštěni. Celý napínavý zápas jsme tedy sledovali u Petra v bytě na ESPN. Až do poloviny poslední čtvrtiny to pro nás vypadalo velmi nadějně a Tom, který se o americký fotbal zajímá mnohem víc, už začal spřádat teorie o tom, kam všude postoupíme, když vyhrajeme. Jenže poslední se smál soupeř. Dílem vinou některých zaváhání rozhodčích, dílem vinou jednoho zaváhání hráče v klíčové chvíli jsme nakonec prohráli 40-30.

Teď tedy na kampusu nastala trudná pozápasová neděle a všichni se vrhají do školní práce o trochu smutněji než jindy. Dnes taky máme deadline na přihlášky do ISA, takže všichni ve vedení bedlivě sledujeme, jak a jestli přibývají a doufáme, že se nám přihlásí fajn lidé, mezi nimiž pak pomocí pohovorů vybereme členy. Flipside pohovory ani výběr nedělá, takže tam už nové členy máme, jsou aktivní, vtipní, a budoucnost tedy pro naši satiru vypadá růžově.

Ale ten fotbal jsme měli vyhrát, sakryš.

Pár fotek