Archive | Únor 2014

Přetlak možností

Čemu se opravdu dá říkat „First World Problem“? Inu, například když se vám nabízí víc zajímavých činností, než stíháte provozovat 🙂

Začneme přímo dneškem. Od chicagské opery přišel nedávno e-mail s jejich pravidelnou nabídkou studentských lístků na operní představení za $20 (v poměru, kolik ty lístky stojí normálně, je to prakticky zadarmo). Tentokrát ale se speciálním puncem zajímavosti pro celou dvoučlennou českou populaci tady: šlo o Dvořákovu Rusalku. Zahranou a zazpívanou předními světovými operními umělci. V majestátní budově chicagské opery. No neber to. Jenže: Petr věděl, že se dnes bude muset učit, a já zase věděl, že budu mít relativně důležitou schůzku Flipside spojenou s představením Improvised Shakespeare Theatre, které jsem tu už kdysi zmiňoval a kteří jsou tentokrát na kampusu a zdarma. Tak jsme to zariskovali a doufáme, že Rusalka ještě vykoukne s druhou dávkou lístků, jak to obvykle u oper v Lyric Opera of Chicago bývá.

Posuňme se k zítřku. Čtvrteční večery patří meetingům ISA od 7 do 9 hodin. Jenže: zítra v 7 se koná povinná schůze všech, co úspěšně vybrali oněch $400 na Dance Marathon a budou tedy tancovat (včetně mě 🙂 ), a od osmi hodin se máme sejít s Flipsiďany na večer stolních her a drobného popíjení (tedy v podstatě, dalo by se říci, takovou „evropskou noc“) – moje jediná šance za hodně dlouhou dobu se na chvíli vrátit k mým oblíbeným stolním hrám a navíc s velmi vtipnými lidmi. Tak a teď babo (nebo dědku, v týhle zemi nesmíme být sexisti. Nebo stará osobo, co když daná lidská bytost vlastně nespadá do „falešně binárního pojetí pohlaví“. Jestli nechápete ironii téhle závorky, máte se v Americe na co těšit) raď.

No a v pátek? Pátek byl další termín nabízený na Rusalku. Asi tušíte, co přijde. Ano, je tu další *jenže*: Na pátek nabídlo Center for Student Involvement, které se stará, abychom jako študáci nezakrněli a taky občas vyrazili někam za kulturou či zábavou, za $20 i s autobusem v ceně lístky na broadwayský muzikál Chicago. To přece ani nejde vynechat 🙂

Čekali jste, že v sobotu je pauza? Kdepak. Residence Hall Association, organizace zastřešující všechny studenty bydlící v kolejích na kampusu, nabízí výlet do Shedd Aquarium v Chicagu (sheddaquarium.org), velké a významné akvárium s všemožnými živočichy, shows s delfíny apod. Ale pozor, to se časově kryje s další akcí, tentokráte v podání Centra pro studentskou angažovanost, které nám nabízí tři různé varianty výletů po nejvýznamnějších chicagských muzeích. Všechno zmíněné zdarma („zdarma“, pochopitelně, ale to je na jiné povídání).

V neděli už tento přetlak konečně (nebo snad bohužel?) končí.

Ale dneska mi přišel další radostný e-mail, tentokráte o tom, že mě a dalších pár vybraných studentů vezme School of Communication na výlet do útrob stadionu Chicago Blackhawks. Během dvou a půl hodin projdeme jejich oddělení reklamy, marketingu, nových médií, a další, přičemž se jich budeme moci zeptat, na co nám přijde na mysl. Ale aby nezůstalo jen u solidního vzdělávacího přínosu, až skončíme tour, jdeme na zápas Blackhawks vs. Columbus Blue Jackets. Výlet jako z říše snů a nic to nestojí. Holt se hodí, když místní NHL tým vlastní absolvent Northwestern, Rocky Wurtz 🙂

Samozřejmě, že to co jsem tu vykreslil, není normální stav. I přesto to ale dle mého názoru slouží jako názorná ukázka toho, jak bohatý na zážitky a podněty život na přední americké univerzitě může být. Pokud to zní jako něco, co by vám vyhovovalo, hlaste se na americké školy. Rozhodně neříkám, že by tomu nic nechybělo (lidský rozměr, například), ale to je na nějaké temnější povídání zase jindy.

Teď je čas jít příležitosti vstříc.

Reklamy

Těžce komunikační trimestr a pomoc charitě

Zdravím všechny čtenáře, kteří sem zavítali i po tak dlouhé pauze.

Zimní (=současný) trimestr se pro mě nakonec stal trimestrem ve znamení komunikací – zápis kurzů vyšel tak, že nejlepší smysl dávalo zapsat si čtyři různé komunikační kurzy, hodně tak pohnout s oborem Communication Studies a dostat z cesty některé nutnosti a prerekvizity. Tak tedy chodím teď na Public Speaking (mluvený projev, rétorika), jeden z povinných předmětů pro obor, který se ale ukazuje jako pro mne překvapivě užitečný, neboť v angličtině jaksi mnohem méně funguje moje v češtině osvědčená schopnost všechno s ladnou elegancí okecat 🙂 Takže si z těch pouček o zásadách rétoriky snad i něco užitečného odnesu.

Druhým současným kurzem jsou Teorie mediální komunikace, pod čímž si můžete představit krutě nepopulární kurz, kde vám je vysvětleno, že hudba se pirátí, a proto klesají výnosy. Abych byl fér, taky se učíme o počátcích a vývoji tištěných novin, či dřevních dobách rádia a TV, což je občas velice zajímavé. Jen by ten kurz prostě stejně mohl být mnohem lepší, než je.

Jako třetí tu mám Komunikace a technologie, kde se pod vágním názvem skrývá velice zajímavý kurz vyučovaný mladým inovativním panem profesorem. První třetina kurzu, která se převážně zabývala zásadami dobrého designu a jejich implikacemi, byla sice zajímavější než třetina současná, kde se více soustředíme na sociální média, ale člověk holt nemůže mít všechno.

No a zlatý hřeb jsem si nechal na konec, tím je Rétorika populární kultury. Stop, říkáte? Že jsem stejný kurz zmiňoval vloni? Správný postřeh. Letos jsem ale byl pozván panem profesorem Reinem (žijící historie marketingu, jeden z významné Northwestern staré gardy spolu s např. Philipem Kotlerem), abych byl jedním z projektových vedoucích, tedy vlastně tak trochu jeho asistent. Takže poslouchám hodinku stejné přednášky jako vloni, a pak nadejde čas se sejít se skupinami, které mám na starost, a ujistit se, že jim práce na jejich projektu jde od ruky apod. Jednou týdně se pak s panem profesorem a ostatními asistenty sejdeme a probíráme skupiny a jejich projekty, přičemž pan profesor Rein vypouští moudrosti a jmenuje lidi, co zná ve všech možných odvětvích komunikačního a zábavního průmyslu (tzv. namedropping 🙂 ).

Domýšlíte si správně, že to vlastně znamená jen tři plnohodnotné kurzy s testy a vším okolo. To mi dává tenhle trimestr víc času na aktivity, takže se můžu víc věnovat šéfování marketingu ISA, kde už se pouštíme do větších projektů než na podzim – zkusil jsem si i objednávat reklamní prostor na kampusových televizních obrazovkách, hodně grafického designu, vytváření facebookových událostí apod.

Co je ale důležitější, můj rozvrh mi dává čas na Dance Marathon. Co že to je? „Taneční maraton“ je charitativní akce, která se na Northwestern pořádá od roku 1974 (letos máme jubilejní 40. ročník), a v současné podobě spočívá v tom, že účastníci po několik měsíců vybírají všemožnými způsoby peníze pro konkrétní charitu (letos boj proti dětské svalové dystrofii) a každý musí vybrat $400 nebo více, aby se mohl zúčastnit samotného maratonu, což je třicetihodinový blok tance na nejrůznější melodie. Během těchto třiceti hodin ještě pokračuje výběr peněz od dárců (neboť se jedná o událost, co dobře přitáhne pozornost), zároveň se pak v průběhu slavnostně odhalí vybraná částka, na pódium přijdou i sami příjemci (=vyběhnou malé nemocné děti), a vůbec se dělá všechno možné za rytmu populárních písní. Minulý rok se takto vybralo přes 1,3 milionu dolarů na nemocné děti. Rozhodl jsem se, že letos se o oněch $400 pokusím i já, nejen proto, že se současným rozvrhem jde o ideální příležitost, ale hlavně proto, abych přispěl svou troškou do mlýna pro dobrou věc.

Někteří vyberou potřebnou částku rychle, neboť jsou z bohatých rodin a jejich babičky, tetičky a rodiče jim s radostí přispějí každý $50 nebo víc na jejich online profil s komentářem „tak hodně štěstí, zlatíčko“. Jiní se snaží vydělat tak, že vyplňují výzkumné dotazníky a účastní se placených výzkumných studií. No a když už nic jiného, vždycky můžete (i když jen v přesně stanovenou dobu a ve vyznačených místech) vyjít s kasičkou do ulic Evanstonu a žádat lidi o starou dobrou hotovost. Přesně tak jsem strávil několik hodin z tohoto víkendu. Dalších několik hodin mi zabralo rozmrzání (tady se s námi tuhá zima ještě zdaleka nerozloučila, na rozdíl od Prahy), ale alespoň jsme s tím výběrem trochu pohnuli.

Celé se to zase tolik nelišilo od Květinového dne v Praze, kterého jsme se na střední účastnili snad třikrát. Lišily se místy jen částky – nejvíce jsem dostal od nenápadného pána, který ke mně přišel, vylovil z peněženky dvacetidolarovku, a s úsměvem, jenž jasně prozrazoval hrdost na vlastní schopnost tolik vydělat, mi ji vložil do kasičky 🙂 Ostatní spíše házeli jednu či několik dolarových bankovek, ale přišly mi pod ruku i pěkné zlaté dolarové mince či dvoudolarová bankovka, o níž spousta lidí ani neví, že existuje (protože jich je málo v oběhu), která je ale přesto platným platidlem.

(vy, co jste vydrželi číst až sem, nebojte, chýlíme se ke konci)

Takže se těším na to, až 7. března vstoupím do speciální nafukovací haly na taneční maraton, a doufám, že přežiju těch 30 hodin (asi spíš omdlím). Na co se ale těším snad ještě víc je KATAR – škola mě vybrala jako účastníka plně hrazeného týdenního výletu na náš kampus v Kataru přes jarní prázdniny 🙂 O tom ode mě ještě určitě uslyšíte.

No a co po jarních prázdninách? Zápis předmětů na jarní trimestr je už příští týden, a tentokrát to vypadá, že budu muset konečně pohnout s ekonomií, takže tam hodím kurzy Ekonometrie a pokročilejší Mikroekonomie (=nikoli úvod do). Taky se pokusím konečně dostat do certifikátu (takový miniobor) integrované marketingové komunikace, ale tam to bude chtít staré dobré klikací štěstí a dobrý vylosovaný čas zápisu, neboť zájem je velký. Čtvrtým kurzem, co zvažuji, je Výroba a marketing populární kultury, opět s panem profesorem Reinem, ale tentokrát i s jeho přítelem Jeffem Kwatinetzem, který aby mohl vyučovat létá každý pátek z Los Angeles, a jelikož je producent a manažer v zábavním průmyslu, co měl klienty jako Backstreet Boys či Jennifer Lopez, občas s sebou vozí zajímavé hosty. Vloni se prý na přednášce objevili One Republic. Mohla by to být zajímavá zkušenost.

Přesně 1000 slov. Tak snad jste neusnuli 🙂 Reakce, dotazy, podněty beru tady, na FB, přes email, zkrátka jakkoliv.