Velké hektické jablko

Tak jsem zpět! Je tu další školní rok, nastupuji do třeťáku (junior year) z celkových čtyř ročníků (pro ty, co pozapomněli), a očividně jsem se nezbavil zlozvyku psaní příliš mnoha závorek.

Start tohoto školního roku jsem si naplánoval trochu netradičně – koneckonců, škola začíná až dnes a já letěl vstříc Hvězdám a pruhům už 7. září. Proč? Před začátkem školy mě čekaly ještě dvě vzrušující události: výlet do New York City organizovaný univerzitním centrem pro profesní uplatnění (University Career Services) a Orientace pro mezinárodní prváky (International Student Orientation). Jak se obě akce povedly?

Nejdříve krátce o NYC. Exkurze se celým názvem jmenovala Media & Marketing Career Trek a jednalo se o malou skupinu asi 15-20 vybraných studentů navštěvujících sídla nejrůznějších mediálních společností, kde má naše univerzita ochotné absolventy na vysokých postech. Od rána osmého září do odpoledne září desátého jsme takhle navštívili BBDO, Bloomberg, BuzzFeed, Colgate-Palmolive, DeVries Global, Food Network, Google, NBC Universal a časopis People, přičemž se mezi tyto návštěvy ještě stihl vecpat „networking“ banket (=navazování kontaktů nad jednohubkoidním jídlem a se sklenkou zásadně nealkoholického nápoje v ruce) v domě jedné absolventky na Upper East Side.

Nešlo ale jen o prohlídku pracovišť ve firmách se zvučnými jmény, na všech návštěvách, včetně té v NBC, která byla jinak dost turistického rázu, se nám věnoval někdo z vedení/významný v dané společnosti a odpovídal na příval našich otázek ohledně toho, co dělají, jak to dělají, co máme dělat, abychom byli úspěšní jako oni, jestli můžeme na záchod apod. Ve Food Network si na nás udělala čas dokonce generální ředitelka, v Colgate-Palmolive to byl mj. Senior Vice Prezident s hezkým příjmením Skala atd., dostali jsme tedy možnost vsakovat moudra od lidí, kteří většinou opravdu měli co říct a hlavně za nimi stály výsledky.

Američtí spolu-účastníci zájezdu samozřejmě nejvíc učurávali nad super-cool kancelářemi Googlu se spoustou jídla zdarma, hracími automaty na chodbách, a celkově oním Silicon Valley přístupem, ale mě osobně nejvíc zaujala návštěva globální reklamky BBDO. Měli na nás připraven zástup zajímavých lidí, včetně jednoho z hlavounů a veteránů černé pleti, který zažil celou neslavně proslulou historii těžkého pronikání lidí jiné barvy pleti do kreativního průmyslu. Šéf kreativy byl taky k pohledání – pán s výstředním oblečením a naprosto rozcuchanými vlasy, který to ale v hlavě má skvěle srovnané a ví přesně, co dělá a proč.

Na povrch ale vystoupily i dvě věci, které mě zaujaly z celkového hlediska. Zaprvé, v podstatě ve všech firmách k nám přistupovali jako k „oněm mileniálům“, tedy generaci, které se v současné době v branži snaží každý porozumět a málokdo uspěje. Dostávali jsme otázky, zda opravdu všechno zpravodajství získáváme na Twitteru a podobné. Taky nám bylo řečeno, že být příslušníkem této generace je vlastně velká výhoda a že to máme využít ve svůj prospěch – přirozeně rozumíme tomu, čemu se všichni starší v branži snaží porozumět, tedy vzorcům naší vlastní konzumace médií. Zadruhé, několikrát jsme byli upozorněni, a vyplývalo to i z odpovědí na mnohé naše otázky, že práce v mediální sféře vyžaduje čím dál širší okruh dovedností a že jednotlivé popisy práce vlastně splývají – PR a reklama si nikdy nebyly blíže, znalost věcí jako grafický design či střih videa je požadována skoro od všech od převážně textových žurnalistů až po píáristu, skoro všichni v Googlu potřebují znát základy marketingu apod. Musím neskromně říct, že jsem to předpovídal a že mě to jen utvrdilo v přesvědčení o správnosti mojí volby oborů, která přesně s takovým trendem od začátku počítá.

Bydleli jsme v Marriottu, což taky nestálo tak úplně za starou bačkoru, všichni na nás byli milí a vycházeli nám maximálně vstříc, takže celkově skvělá exkurze. Zřejmě to bylo pod vlivem nabitého rozvrhu minimálně 3 návštěv ve firmách denně, ale New York se mi zdál o dost hektičtější, než když jsme ho navštívili s rodinou v zimě 2009. Vzpomněl jsem si na slova Franka Runyeona, kdysi jednoho z amerických lektorů na Aleji: „V New Yorku skoro nikdo nevydrží dlouho. Všichni, co jsem znal, zůstali rok, dva, a pak se zas přesunuli někam jinam, protože to tempo na ně bylo moc.“ Nevím, něco na tom je, je to celé uspěchané. Ale je tam krásně a Manhattan má prostě unikátní atmosféru.

O mezinárodním seznamováku a dalších věcech si povíme zase příště, teď je čas jít na kutě, vždyť se zítra jde do školy.

Jako vždy vítám dotazy, komentáře, konstruktivní kritiku, ať už v diskuzi pod příspěvkem, na Facebooku, nebo jinde. (Nebo jak říká Okamura: „Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů.“ 😀 😀 Dobrou noc)

Reklamy

Tagy:, , , , , , , , , ,

About adamzamorem

Student Northwestern University v Evanstonu, Illinois.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: