Mezinárodní selekce

Uplynulý týden byl především ve znamení ISA (pro nepravidelné, nové, či zapomnětlivé čtenáře: Asociace mezinárodních studentů naší školy). Minulý víkend celé vedení včetně mě strávilo hodně času na pohovorech s uchazeči o členství v organizačních skupinách (Cultural, Global Engagement, Internal Relations, External Relations, PR & Merchandising, Tech), kde jsme se jich v desetiminutových pohovorech vyptávali na klasické otázky ohledně toho, proč se hodí zrovna sem a sem, co by dělali tehdy a tehdy, jak by řešili to a to. Já si svoji skupinu vybíral ve spolupráci s dvorním fotografem a kameramanem ISA Adityou, protože skupinu povede tak trochu se mnou jako moje pravá ruka. V pondělí pak přišel čas sejít se v bytě u našeho prezidenta a jako vedení rozhodnout, koho vezmeme a kam. Při této příležitosti se naskytly některé zajímavé otázky.

Když stavíte organizaci, kde od lidí vyžadujete nejen činnost, ale taky chcete, aby se tam všichni cítili dobře a byli přinejmenším tak nějak kamarádi, přijde čas na obtížná rozhodnutí. Vezmete všechny členy z loňska, co se letos přihlásili znovu, i když mezi nováčky třeba jsou lepší kandidáti? Když ne všechny, jak to potom vysvětlíte těm ostatním? Když všechny, jak k tomu přijdou ti nadšení prváci, co se perfektně připravili na pohovor, ale neznáte je? Co když se všichni staronoví členové skvěle připraví a legitimně postoupí až na jednoho: co uděláte s tím jedním? Co když na univerzitu přišel jako prvák mladší sourozenec bývalého velmi významného člena ISA a hodí se spíš na „Risk Creation“ než „Risk Management“? Kolik vezmete do své podskupiny lidí, když máte dost dobrých kandidátů, ale jen omezený počet jich dokážete využít? Co když někteří odpadnou během roku a vám pak bude líto těch, co mohli nastoupit místo nich?

Zkrátka (tedy očividně zas tak zkrátka ne), musíte balancovat spoustu věcí tak, abyste měli nějakou důvěru ve výsledek a věřili, že s ním budete spokojeni. A spokojeni zatím jsme – ve čtvrtek se konala první řádná schůze, nováčci přišli veselí a otevření, všichni kolegové z vedení i já jsme si pochvalovali, že to vypadá na plodný a produktivní rok. Rozjíždím první kampaň, rozmýšlím komunikační strategii a zatím mě to baví. Dnes večer se pro nováčky (a celou ISA s nimi) chystá večeře a následně karaoke v baru jako něco na způsob inaugurace nebo přivítání nových členů, takže bude legrace.

Abych nezapomněl, včera jsme s Harishem, kamarádem z Indie, byli na předsezónním utkání NBA v Chicagu. Chicago Bulls hostili Indiana Pacers a po (na poměry v podstatě přátelského zápasu) relativně dramatickém závěru je pokořili. Přátelák nepřátelák, stejně to byl asi tak mnohem lepší basketbal, než jaký jsem kdy spatřil v jakékoliv české lize. Hvězda Bulls Derrick Rose sázel trojky, hráči vymýšleli neuvěřitelné přihrávky, zkrátka super podívaná. A to ani nemluvím o veškeré show kolem toho, na což jsou v Americe samozřejmě mistři – při sebemenší pauze či time-outu naběhla na plochu nějaká, většinou sponzorovaná, podívaná. Od klasičtějších věcí jako jsou akrobati či roztleskávačky (mimochodem skvěle tančící) až po dva obtloustlé chlápky hrající piškvorky, kde můžete umístit svůj tah jen po úspěšném dvojtaktu. No prostě sranda.

Tolik tedy minulost a přítomnost, teď je na čase na pohled do budoucnosti. Už za týden do Chicaga dorazí alejáci a s nimi i volby, takže se s nimi asi při té příležitosti i nějak setkám, jenom teda ještě pořád nemám tušení, koho já jen budu volit.

Už víte, koho budete volit vy?

P.S.: Ojojoj, málem bych zapomněl, tady je pár fotek a videí z utkání NBA. http://sdrv.ms/1ezyBv4